#multikulti atd.

4. prosince 2016 v 11:25
Bydlíteli za plotem, v dobré čtrti, můžete si dovolit ten luxus mít otevřenou náruč a být v tomto směru sluníčkovým optimistou. Druhou tvář tak ale budou muset časem nastavit ti druzí, kteří jsou teď "preventivně radikální" a mohou působit až směšně. Bohužel tradičně "sytý hladovému nevěří", takže si budeme bohužel muset počkat na vlastní zkušenost. Jen aby pak nebylo pozdě a nebylo třeba dát "na hrubý pytel extra hrubou záplatu." Vstřícnost vůči těm, co ji považují za slabost odoruje zdravému rozumu.


...nafouknuté nic.
 

Paralelní společnosti ve společnosti

30. září 2015 v 15:42 | MirT
Takhle vypadá (nezvratná) nejbližší budoucnost Evropy - zajímavý dokument s českými titulky https://www.youtube.com/watch?v=CuZDFYoKoVM


IMIGRACE

31. srpna 2015 v 10:17 | R.T.
GENIÁLNÍ prezentace řešení, s českými titulky. Jak prosté. Není to žádná novinka, slyšel jsem to třeba i od Babiše a naprosto souhlasím. Jenže, zdá se, není vůle vydat se tímto směrem. Asi to nebude takový kšeft jako stávající situace. https://www.youtube.com/watch?v=Q9OHapuhzs4
 


Krnovský miniexpres

27. srpna 2015 v 12:24 | polar

Výšlap

23. srpna 2015 v 17:55 | MirT
Čuste po dlouhé době! Tak jsme si s Jituš udělali výšlap, tentokrát z Lichnova, po zelené, od zbrojnice směr Milotice n. O. Musím pochválit značkaře za precizně umístěné a pečlivě udržované značky. Trasa vede takřka "furt und furt" po asfaltce až k Milotickému nádraží. Kupodivu tam od Lichnova není nikde zákaz vjezdu ničeho, takže tvrďáci by si to klidně mohli sjet na motorce přes les z Lichnova až na Milotické nádraží... od křížku klidně "bez motoru". Mezi námi, to co tam místy tropí dřevaři je ve srovnání s nějakou tou motorkou na lesní cestě hotové boží dopuštění!

U křížku se stopou po výstřelu nějakého frustrovaného či dlouhou čekanou zmateného lovce, zle trápeného vidinami, u křížku už samozřejmě bez křížku - zbyl jen podstavec, jsme si dali plech a krajíc.V Miloticích nad nádražím, u lesácké chaty jsme toho ještě neměli dost tak jsme si tůru natáhli do Zátora. Byl jsem už léta zvědavý na ten strážní domek pod tratí. A tak jsem si k němu slezl. Úplně mě to rozsekalo - zarostlá, v podstatě opuštěná stavba ze starých časů - ale je vidět, že občas tam přece jen někdo pobyde. Snad Stephen King nebo Cormac McCarthy by tu mohli napsat další temný příběh s děsivě otevřeným koncem. Možná tu víkend, ve strachu, stále se ohlížeje přes rameno strávil Jaroslav Rudiš? K domku nevede žádná cesta ani stezička. Stavba stojí na takovém jakoby pilotu, vyskládaném v příkrém svahu z kamenů jako pyramida, porostlá mechem. Prostě staré, tajemné, inspirující - super. V křoví se válela stará rezavá ajznboňácká olejnička... To když Alois Nebel prohlížel koleje, jestli je dost oleje. Není-li dost oleje, oleje, oleje tak se olej doleje, doleje... znáte přece tu kolovrátkovou říkačku "V pondělí prohlížím koleje, koleje, koleje ..., v úterý... :-)


Od Mělníka na sever...

22. října 2014 v 11:56 | MirT
tam "chodí" jezdit, že se mu podaří sjet gumy taklenc :) http://www.motorkari.cz/motorkari/?act=recenze&hid=2501

Příručka od BESIPu

16. října 2014 v 12:41 | odkaz
Docela šikovná příručka od BESIPu http://www.ibesip.cz/cz/motocyklista/rady-a-tipy/na-motorce-v-praxi opakování je matka moudrosti! Dole v článku jsou odkazy pro stažení v pdf. Ten 10Mb úplně stačí.



„A žíti přestalo býti povinností“

16. září 2014 v 18:00 | MirT
...takovýto nápis najdete nastříkaný sprejem na skále u "Mořského oka" - jak se říká miniaturnímu zatopenému lomíku na kopci nad městem. Nebyl jsem tam dobrých 35 let! Ale abych nepředbíhal...

Sobota ráno, dva týdny nazpět. Předpověď na víkend prorokuje déšť, jak jinak. Obloha nad městem však vypadá skoro modře, dopoledne by to mohlo vydržet, tak sláva, jedu. Postupně jsem vyzkoušel vydat se všemi směry, abych zjistil, že modro je jen nad naším městem. Vždy pár kilometrů za cedulí jsem vjel do deště. Stačilo se však otočit na zpátek a po pár metrech - suchá cesta. Počasí je letos prostě od začátku divný, divný, divný. Babička, původem z Beskyd, která přišla po válce v rámci osídlení po odsunutých němcích říkávala, že tohle město stojí nad peklem, proto tady nikdy neprší. To samozřejmě není tak úplně pravda, neboť i tady nakonec, když na to přijde, chčije a chčije! Je možné, že s tím má co do činění soutok dvou řek a taky to, že leží v dolíku mezi kopci, takže příchod oblačnosti má jistá specifika...

Nakonec mě to pojíždění sem a tam otrávilo a skoro zadusilo jiskru nadšení, co jsem se ji snažil od rána pečlivě rozdmýchávat aniž bych dokázal něco pořádného přiložit. Do oběda byla ještě dobrá hodina když jsem si vzpomněl, že jsem na netu náhodou narazil na zmínku o našem "Mořském oku". Za mých školních let, v sedmdesátých letech, to byl častý cíl školních "pochoďáků" o pracovních sobotách. Chlebník, taková ta plastová lahev od octa nebo placatka od rumu a šlo se. Taky se tam chodilo poprve kouřit a vůbec asi dělat věci poprve. Říkalo se, že na dně leží potopený německý tank z druhé světové, znáš to, taková ta klasická klukovská pověst. Taky jsem se někde dočetl, že tam, taky v těch sedmdesátých letech, byla nalezena zavražděná těhotná dívka a to že prý je pravda. Zkoušel jsem dohledat nějaké informace, ale marně. Zkus se zeptat rodičů... možná si vzpomenou. Za totáče se toho moc na veřejnost nedostalo. No a tak jsem si tam teda zaskočil...

Dětské oči viděly ten lomík jaksi větší, ale jakési temné genius loci toho místa rozhodně zůstalo. Přesně jak pravil nápis na skalce "A žíti přestalo býti povinností" - místo jako stvořené uvázat si hezky v klidu a soukromí provaz na krk, na druhý konec balvan a šup s ním do tmavé vody, brrr. Jen bůh ví co všechno leží na dně! Skalky kolem jsou však porostlé heboučkým mechem, pestrými bylinami a takovou tou tenkou lesní travičkou a to vypadá dost hezky na to, vzít ten kámen na konci provazu do podpaží přenést ho kousek dál od vody, sednout si na něj a chvíli podumat o krásách světa. Na našem "lokálním slunci" to všechno kvítí vydává příjemnou letní vůni. Hlavně Vratič. Ten jsme jako děti s bratrem pomáhali trhat otci do výkupu a sušili ho na půdě. Voněl po celým baráku. Což se hodilo, protože díky vlnařským fabrikám po celém městě bylo všude spousta molů a my tu fabriku měli hned naproti... Když budete pozorní najdete tu pod stromem i kešku. Připsal jsem se přezdívkou na vybledlý seznam nálezců co byl v krabičce. Chvíli jsem tam šmejdil, koukal dolů na město na soutoku nad peklem a udělal pár fotek. Fotky hír, bez hesla:


... odpoledne jsme si pak vyrazili na procházku. V lomíku nad sídlištěm co bývaly dětské prolízačky, než je mládež zdevastovala natolik, že je motorovou pilou museli pokácet, jsem na skále nalezl nápis od stejného autora jako u "oka" nad letištěm, který hlásal: "A odešla tvá samota jakmile uslyšela tyto slova" (podepsáno trojúhelníkem) ... no, to už zní optimističtěji, co? Všimni si, vlevo od nápisu je v křoví betonový památníček, na kterém bývala mosazná či bronzová deska deska, už si nepamatuju, co tam bylo přesně napsáno, jen to, že v nápisu byla chyba. Nevzpomeneš si co tam bylo?

TOPlist

Kam dál