Březen 2007

CHLAPI 2

28. března 2007 v 19:45 | MirT
... Chlapi se spolu s hezkým počasím začínají objevovat na lešení čím dál dřív. Dnes tu byl Chlap - klempíř. Vyráběl lemy z pozinkovaného plechu, na okraj podlahy balkónu. Šlo mu to hezky od ruky. Hnedle zrána jsem ho sledoval skrz sklopené žaluzie s kafem v ruce. Ranní slunce se krásně odráželo od nového plechu, ptáčci zpívali ... :-). Když se přesunul na balkón sousedů nad námi, mohl jsem ho šmírovat rovnou od PC. Tedy kdybych chtěl! Nejdřív se Chlap - klempíř neprojevoval. Nuda. Pak ale spustil ... a hodně nahlas. Chystal se letovat přesahy těch lemů a nějaký dobrák Chlap - kolega mu je natřel tekutou lepenkou, strašná sranda :-( a ten smrad! A ten slovník ... až dolů k vrátku! Z mého pohledu tomu klení ale chyběla šťáva. V žádné nadávce nebylo "r" které správně zarrrachotí a poskytne úlevu. Kontrolní otázka zní: 1.) Víš jakou nadávku měl klepíř správně použít? 2.) Jaké hodně, hodně, nejvíc neslušné slovo bez erka klempíř vlastně použil, a vůbec si to nadávání neužil? :-)))

JARNÍ POKUS

25. března 2007 v 23:08 | MirT
Nechtěl jsem aby to dopadlo jako minulý týden. Převelice jsem se chystal na nedělní vyjížďku. Jakože si přivstanu, všichni ještě budou spát, uvařím si kávu, opeču toust s máslem a džemem a sklenku džusu ... do rychlovarky dám akorát vody aby to nehučelo moc dlouho a pohlídám topinkovač aby s rachotem nevystřeloval topinky až na podlahu ..., ale dopadlo to tak, že mě ranní pošmourno nenaplnilo dostatečnou touhou vstát a postupovat podle plánu. Teplota celkem ušla. S příchodem nového týdne pak přišla sněhová kalamita. Jenže dnes byla obloha modrá, venku čerstvo - zrána +5° jen ten letní čas mi vzal tu vzácnou jednu hodinu. Alespoň jsem ráno nemusel být tichošlápkem. V kolonii garáží už někteří garážníci pucovali svá auta. Ve studené garáži jsem se rychle převlékl, nebo spíš navlékl jak pumpa, až to bylo velmi nepohodlné. Nastartoval jsem motorku. Plechové dveře vždycky šíleně rezonují, uvnitř to zní jako blížící se apokalypsa. Než se motor zahřeje docela to při dnešní teplotě trvá. Bez toho to ale prostě nepojede. Ostatní garážníci jsou už jistě plni očekávání. Taky se nemohou plně soustředit na vlastní "Milášky" :-)
Nemám moc času, takže pomalu jedu natankovat. Cestou se na mě lepí blbec se stříbrnou Oktávkou. Moje zkušenost praví, že značné procento blbců používá stříbrnou Oktávku. Nevím čím to je. Nevyvozuj z toho samozřejmě, že každý kdo má stříbrnou Oktávku je automaticky blbec. V zájmu přežití ale radějí počítej s tím, že je to tak. Takže potrápím studený motor a raději zmizím. Na pumpě ještě kontroluji tlak a porovnávám údaje se svým laciným plastovým měřidlem. Chtěl jsem to už dlouho udělat. Červená stupnice s nepatrnou odchylkou sedí. Překvapivě. Takže kam? ... Boris mi v týdnu říkal, že je napuštěný lichnovský rybník. Jednu sezonu jsem tam před osmnácti (!!!) lety jezdil s Jitkou, Denisem, Janou a dalšími přáteli dědovou Škodou 100. Než jsem si tam rozfiknul palec o ostnatý drát, který tam nějaký místní kolchozník dal místo elektrického ohradníku. Pak jsme jezdili jinam. Takže mrknu tam. Překvapivě žádný zákaz vjezdu. Po příjezdové cestě dvě lichnovské romky vezou na kárce dřevo z lesa, o kus dál pochodují tři kluci se psem a napájecí strouhou se kolem cesty valí jarní vody. A rybník je tu! Kdo ho zná?
Na příjezdovce je naplaveno spousta bláta. Jsem nanejvýš opatrný. Příliš jsem se navlíknul, těžko se mi hýbe. Nechápu, proč jsem si místo vrstev pod bundu, nevzal raděj nepromok, a to těď mám dva! ... nějak to zvládám, projíždím Lichnovem. Lidi koukaj. No bodejť. Mimo Krnov není ještě taková idyla. Dva teplejší dny nestačily odpařit všechen sníh. Po silnici teče spousta vody. Rozjedu se, brzdím, rozjedu, brzda ... a tak pořád dokola. Tímto stylem dojedu až do Bruntálu a mám toho dost.
... výsledkem dnešní vyjížďky jsou zablácené boty, bahno na svodech, a vůbec kompletně zasviněná motorka. V Krnově znovu dotankuju kvůli kontrole spotřeby a taky aby mi dál nerezavěla nádrž. Raději na jiné benzínce aby si na té ranní neťukali na čelo :-). V garáži se mi ještě daří "kousek", s plnou nádrží nemůžu dávat motorku na hlavní stojan. Vždycky na to zapomínám, benzín mi pak teče po celé bandě až na motor ...
jejejej ... Nikomu to neříkej :-)
V garáži mám na polici placatici a v ní Ivošovu slivovici :))). Je výborná Ivo! Omlouvám se, že nečekám na slavnostní příležitosti a užívám ji takto :-). Je krásný modrý den, po vyjíždcě, při šťastném návratu ...
Po obědě řeším doma problém s počítačem. Pak musím ještě do dílny dodělat zakázku na zítřek ... ta hodina navíc je drtivá. Cestou zpátky fotím ještě jednu romantickou předjarní, podvečerní krajinku. Tady ji máš:
... a ráno mě bude budit nová super legrácka v mobilu.

CHLAPI

24. března 2007 v 13:07 | MirT
V našem paneláku již několik týdnů probíhá rekonstrukce balkónů. Lidem co rekonstrukci provádějí domácky říkáme "Chlapi". V průběhu prací se Chlapi přesunuli z přední části domu, kde nám nakukovali do kuchyně, do části zadní, kde nám nakukují do obýváku - viz foto z obýváku.
Chlapi přicházejí v 7.00, vlastně přijíždějí dodávkou, její zvuk dobře poznáme. Pak si někde ve sklepě vaří kafe a zahulí cigárama celou chodbu. Zhruba v 7.15 vyšplhají na lešení a začnou s prací. Jak jsem řekl, donedávna nám vlastně nakukovali do kuchyně, takže s námi vlastně snídali. Měli jsme tak možnost nakouknout i my do jejich životů, protože si během práce vyprávěli zážitky ze včerejška, z víkendu, z hospody, jak se pohádali se ženskou, jaký je Franta debil ... Ze třetího patra dolů k vrátku se totiž musí nahlas a někdy opakovat. No a teď je máme "v obýváku" od sedmi do pěti. Napříč patry (až dolů k vrátku) poslouchají Frekvenci jedna. Když se jim nedaří ... znáte to "tvrdá práce - tvrdá slova". Když ráno budím Jitku, říkám: "Jitunko, vstávej, Chlapi už jsou tady!" a když přijdu domů ptám se: "Co chlapi?", zkrátka Jitunka tráví celé dny s Chlapama. Teď měli Chlapi dva dny pauzu kvůli tomu sněhu, ale dnes, v sobotu, je sníh pryč, strašně tam fouká - asi to bude ten teplý jarní vzduch. A Chlapi jsou na lešení ...

„TENTO ZPŮSOB JARA

20. března 2007 v 23:07 | MirT
... zdá se mi poněkud nevhodným" (© Rozmarné léto :-) Ale co, dalo se to čekat ne? Zimní gumy ještě nazuty mám a běžky jsem měl na nohou jen jednou, tak co? Tak když už ... Jak se to u nás vyvíjí můžeš omrknout každých 60 sekund online zde http://www.krnov.cz/# na stránce je to vpravo. V ranním fofru jsem to viděl takhle:
... to na tom okně není voda, ale slzy zklamaných motorkářů :-)
... ráno na cestě
... jaro vě městě

MILOVNÍKŮM TECHNOLOGIE

20. března 2007 v 22:28 | MirT
Čirou náhodou! ... :-) jsem si přečetl odkazy týkající se mého staromilství. Takže jednorázové pleny samozřejmě ano. Mobilní telefony jsou každopádně kouzelná věc i když jsou okamžiky, kdy bylo lépe bez nich, to všichni uznáte. Ve výsledku ale - mobilní telefony také ANO. Ještě to vstřikování - jistě vysoce účinná věc s pro mne esteticky nulovou hodnotou ve srovnání s karburátorem, pokud je na motorce :-). Také bych se rád opřel do černých zalisovaných, zalitých krabiček skrytých pod úžasně lakovanými plasty - estetická hodnota těchto krabiček 0 ... ale ne, klídek jen mám rád, když je na věcech a součástkách vidět k čemu jsou a taky když něco vydrží. Líbily by se mi věci, co by se daly používat navždy - viz ta váha v ordinaci. Používáme snad doma plastové příbory? Chtěl bych to tak mít i s motorkama. A pravdu máš, že ta doba ,zdá se, je pryč!
K naší škodě ... i když to tak možná ještě necítíme.

KONVAJS

18. března 2007 v 0:00 | MirT
Mezi mé motorkářské přátele patří i Radek, tak si nechává říkat, jeho pravé jméno je Radovan, ale nesnáší to. Přezdívka "Konvajs" vychází z jeho příjmení. Proč o něm dnes píšu? Dnes mě opět pobavil svým osobitým způsobem. Jeho přístup ke všemu je skrznaskrz pesimistický. Je to týpek kterým říkáme "figurka". Trochu zadrhává, zejména když ho něco znervózní a to je dost často. Nejdůležitější jeho vlastností však je to, že je motorkářem tělem i duší, svobodný a dobrák - většinou. Ale včem spočívá to pobavení. Je přesvědčen, že cokoliv mu někdo poradí nebo doporučí je, nebo bude dřív nebo později nanic. Má dokonce takové speciální trojfázové gesto, které používá když se nedaří. Donedávna mu procházelo bez povšimnutí. Od motorkářského výletu na Slovensko jej ale používáme všichni pod označením "všechno špatně". Na požádání mohu předvést, leč nebude to úplně ono, chybí praxe :-). Nedávno mu šlo o závažíčka do řídítek. To jsou takové ozdobné patky na koncích řídítek, které musejí mít určitou hmotnost aby zamezily vibracím. Takže stalo se toto. Nejdříve jsem mu na netu našel ta nejlevnější závažíčka. Vytiskl jsem mu obrázek. Řekl mi, že jsou malá. Mně připadala normální. Nakonec si je nechal objednat - dodací lhůta byla 10 dnů což bylo samozřejmě špatně. Včera konečně dorazila, takže jsem mu je namontoval. Žádné nadšení se nekonalo. Reakce se dostavily až dnes: "Závaží jsou malá, řídítka nesnesitelně vibrují (to bych přičetl na vrub nástavcům které si nechal vyrobit aby zvýšil řídítka - zvětšil tak páku pro vibrace) dále je motorka po podzimním pádu odřená, vyskakuje dvojka a vůbec - byla už nabouraná předtím a už nikdy si bouranou nekoupí, snad za dva roky nový VERSYS ..."
Tento článek zůstal asi den rozepsaný ... V pátek si to Radek přihasil na návštěvu ke mně na dílnu. Byl hlučný jako obvykle - hulákal, překážel a shazoval věci kolem sebe, také jako obvykle. Kdyby tohle četl strašně by se urazil, časem by ho to přešlo, také jako obvykle. Korunu ovšem celé operaci se závažíčky nasadil když doslova řekl, že jsem ho přemluvil aby si ta zasraná závažíčka koupil. Můj parťák Tomáš je mi svědkem, že to takhle řekl. Ne, že bych se urazil, natolik ho znám, ale přesto jsem se zapsal do seznamu lidí, kteří budou mít problém mu jakkoli radit, něco mu zařizovat, nebo nedejbože opravovat a ne proto, že bych se cítil dotčený, ale proto, že je to stejně: "VŠECHNO ŠPATNĚ!"
Tady jsou ta konkrétní závažíčka http://www.wkmoto.cz/eshop.php?prvekid=2962&from=homepage . Abych ještě uvedl drobet světla do problému vibrací v řídítkách. U většiny dvouválců co se třepou jako drahý pes, jsou v originál řídítkách vyvrtány dvě díry, skrz které je v nich přivařen kus kulatiny ("železa") s dírou a závitem M6 a sem se může ta ozdobná část závaží přišroubovat. Pokud to v řídítkách není tak se to dá v pohodě dodělat - tak by to viděl průměrný motokutil ... ne však náš kamarád Radek ale takový on zkrátka je, skrznaskrz zábavný za všech okolností ať se mu to líbí nebo ne :-).

NA MYČCE

13. března 2007 v 21:12 | MirT
Venku je krásně. Snad všichni už mají umytá auta, jen já na to nedokážu urvat půlhodinu. Dnes ale musím - jedu k důležitému zákazníkovi a jeho firemní auta jsou vždy čistá. A to nemluvím o značkách a stáří vozového parku! Takže umýt. Od začátku týdne mám fofr, takže koukám jestli je u myčky fronta. Není, hurá, zastavím u poladny, vyzvednu kartu, obkroužím stojany a ... u dveří do myčky už stojí auto, kterým tam zajela slečna z protisměru a vesele si odchází teprve koupit kartu. Naštěstí pro ni, uvnitř myčky se ještě myje jiné auto. I tak zvažuji možnost, že si na ni došlápnu a vysvětlím jí jak by to tady mělo probíhat. Chvíli si představuji jak by se taková domluva vyvíjela a došel jsem k závěru, že by mě asi stejně nepustila před sebe. Určitě ji tenhle "český způsob" někdo poradil. Přemýšlím jak se bojuje s takovými typy. Nevíte to někdo?

VÍKEND

11. března 2007 v 21:28 | MirT
... pro mne, uvnitř v hlavě, začíná v pátek po obědě ač ještě tvrdě pracuji nebo je to ... slabší :-). Tento pátek jsem si dal za úkol nějaké drobné práce při zvelebování bytu. Nechali jsme si udělat u známého stolaře dvě maličkosti a zbývalo je dotáhnout a zabudovat. Původně jsem myslel, že to spraví dvě hoďky mojí vysoce kvalifikované činnosti hned z rána. Do 17.00 jsem zjistil, že zeď v ložnici rozhodně není svislá, to za prve. Za druhé, že jeden milimetr se může ošklivě podepsat na psychickém zdraví jedince. Dal jsem si proto hodinovou pauzu a hle - nový pohled na věc a řešení je na světě.
Další zajímavý okamžik dne nastal, když jsme s Jituš zjistili, že domek o který jsme měli zájem, který jsme měli s chlapem rozjednaný, dal majitel do realitky. Přístup realitky byl následující - na mejl samozřejmě nereagovali jako obvykle a místní zástupce realitky je nedostupný. Dům je zadaný. Přístup realitních kanceláří je obecně STRAŠNÝ. Vážně uvažuji, že se na to dám ... hůř to přece dělat nemůžu. Snad konečně kápnem na něco slušného.
Se slušností mají, při obchodu s nemovitostmi, lidi vážné potíže. To si jeden chlap dal takhle inzerát, dohodli jsem se na schůzce, pak se jen vlnila záclona, nebral telefon a nakonec poslal svého nezletilého syna s telefonním číslem na manželku. Ta samozřejmě nevěděla jestli vůbec ten barák chtějí prodat. Vážně jsem uvažoval o tom, že natisknu kupu letáků s jejich telefonními čísly a fiktivní cenou domu a až si změní simkarty tak na ten leták dám i jména, adresu a fotku domu. Naštěstí pro ně nehraju tak tvrdou hru ...
... takže jsem večer rozhořčeně vyrazil na pivo s Petrem abych si postěžoval. Po čtyřech dvanáctkách mi bylo trochu líp. Dohodli jsme se na malém výletě za nehmatatelným kouzlem Olomouce. Pak se objevil Luboš, ten pro změnu vyráží hledat dobrodružství na Nový Zéland při sběru jablek. Vybavil jsem ho proto Irwingovými Pravidly moštárny. Věřím, že si tato knížka zaslouží "malý" výlet než se vrátí do své útulné knihovny ...
Sobotní večer mě opět zastihl v hospodě, tentokrát s Ivanem. Při vzpomínce na páteční piva, jsem se raději držel zpátky a před osmou jsem to vzdal a mazal domů. Na Terminátora 3 s hláškou: " ... řekni to mojí ruce ..." docela dobrý na to, že trojka .
V neděli bylo krásně! Konečně jsem vyrazil provést jarní údržbu motocyklu. Odpoledne jsem dal motorce dýchnout helfstartu, ať nemorduju startér a vyrazil na cestu. Objel jsem pár kamarádů, svezl jsem se na Jardovo motorce - s opraveným polepem. Dnešní ježdění mi připomínalo bincání se na fichtlech v osmnácti :-) Za městem bylo na cestě v některých úsecích tolik soli, že se za Borisem a Rudou až bíle prášilo. Naštěstí byli tak rychlí, že jsem to mohl sledovat jen okamžik. I tak jsem z toho měl slano v puse ... zauvažoval jsem o silnějším stroji. O dvě hoďky později se mi ve městě v zatáčce lehce šmejklo přední kolo, byl to sice pořádný náklon, nepřipadalo mi to ale až tak moc aby byl důvod k nějakému "šmejku", tak jsem začal v garáži zkoumat přední kolo - bylo ok, no a od předního není daleko k zadnímu a to, panečku, je skoro u konce se vzorkem - možná i proto jsem se odpoledne nemohl vymydlit z Ivanovo jarně podmáčené zahrady (musel mě potlačit). Naštěstí ta tenká "užovka", co se obouvá na zadní kolo mojí mašiny, je za babku - tím končí úvahy o silnějším stroji ...
... je neděle večer, otevřel jsem poštu a zděsil jsem se kupy práce, která na mě čeká tento týden. Takže tento článek je poslední víkendovou relaxací.
Na fotce jsem při dopolední přípravě stroje a pak na Jardovo TDM, tím zároveň plním slib a předvádím výsledek opravy polepu ... na TDMko bych si rychle zvykl ... :-)

VŠEDNODEN

8. března 2007 v 19:55 | MirT
Hned zkraje všem děkuji za podporu. Jsem překvapený a krapet
v rozpacích. Je to pocit zavazující, proto vás zvu k dalším pří-
hodám všedního dne:
... ráno se pomalu začala naplňovat předpověď počasí, tj. začalo
pršet takovým tím pomalým, vytrvalým způsobem. Jeden má
z toho pocit, že to tak už zůstane. Vstávali jsme s Jitkou brzy.
Jituš čekalo vyšetření na cukrovku, takže ji čekali hladovou.
Starobylé dveře do naší polikliniky někdo opatřil kusem papíru
s nápisem: "Zavírejte dveře", při otevření totiž zůstávají zaseknu-
té o dlažbu v chodbě. Někdo tam rukou dopsal: "Opravte si to!"
Rád bych se podepsal pod tu druhou větu, bohužel nebylo čím.
Další fórek nás čekal v čekárně laboratoře. Byla prázdná, občas
se někdo objevil a co možná nejdiskrétněji spěšně vložil svoji
"první ranní " do okénka a zmizel. Tak si tak čekáme, z ordinace
se ozývá hlas sestry vyprávějící svoje příběhy. Je to tak nahlas,
že mám pocit že to haleká na někoho z okna nebo někoho, kdo
velmi špatně slyší. A víte jak mají na těch polstrovaných dveřích
doktoři ty nápisy "Neklepat" a "Nevstupujte bez vyzvání" nebo
"Vyčkejte příchodu sestry", člověk to má tak zafixováno, že ani
ten nápis nepotřebuje a neklepe, nevstupuje, vyčkává až sestře
dojdou příběhy, nebo některý ze vzorků v okénku proteče dovnitř
a tiše zasmrdí. Takže hlasitě kašlu. Dveře se otevírají a bodrá
sestřice hlásí: "Vůbec jsem vás neslyšela klepat, u nás se klepe!"
Nechodíme příliš po doktorech, takže je to pro nás docela záži-
tek. Stejně tak toaleta kterou zamykají a klíč je na vyžádání.
Zámek doslova křičí po WD40 a toaleta obsahuje jen mísu, ko-
houtek a výlevku. Líbily by se mi tu dávkovač mýdla, papírové
ručníky. Jenže nejsme na benzínce, že. Zato v čekárně, a to se mi
velmi zalíbilo, mají takovou tu starodávnou váhu i s měřítkem
výšky, jaká se používala na základce. Něco pro staromilce jako
jsem já. Všechny hejblata hejbací jsou kvalitně pochromována,
stoupátko je z tvrdého dřeva a základ je poctivý kus litiny se
jménem vídeňské fabriky, natřený nemocniční, slonovou kostí
(ženy by řekly, že je to béžové :-). Přemýšlel jsem, jak dlouho
tam ta věc může být. Zvážil jsem se, váží přesně ...
Na výsledky vyšetření čekáme.
Mezi odběry krve jsem šel na poštu. Naše pošta je v poslední
době velmi diskutovanou institucí. Zavedli tam totiž takovou
vychytávku ... nad každou přepážkou je displej s trojmístným
číslem a nad ním natisknuto číslo přepážky. Hned u dveří jsou
umístěny takové pultíky s tlačítky vámi požadované služby,
tlačítko zmáčknete, vyjede číslo a vy se pak motáte po hale
a hypnotizujete svítící informační tabuli až se objeví vaše číslo
a číslo přepážky. Kamenem úrazu je, že na tlačítkách nejsou
vypsány všechny služby, takže to každý chvíli studuje a pak
namáčkne univerzální služby. Dnes jsem byl svědkem toho,
jak se jedna stará paní pokusila použít volnou přepážku. Zjev-
ně byla úplně vedle z těch blikajících trojmístných čísel, gon-
gu, který zazní při každé změně čísla ... zkrátka úřednice u pře-
pážky se jí pokusila stručně, samozřejmě zpoza tlustého skla,
takže hodně nahlas, vysvětlit princip. Paní to zcela zjevně při-
pomnělo snad protektorát nebo co. No, zkrátka jsem přispěchal
a řekl paní, že jí řeknu kdy kde se jí dostane slyšení. Mě čekaly
nějaké změny trvalých příkazů. Zní to jednoduše, jenže díky
té univerzalitě přepážek některé úřednice některé věci zkrátka
neumí. Ta moje strčila mou platební kartu do čtečky a řekla
že na účtě nic nemám. Jenže já vím, že jo, takže se šla poradit
ke kolegyni co se mnou. Celé to martyrium trvalo dobrou půl-
hodinu. Závěrem mi byl nabídnut internetbanking. Uvažuji
o tom. Pak se ovšem budu muset smířit s tím, že neuvidím
romy, jak si jdou pro sociálku bez občanky. Taky nebudu moct
vykonat žádný dobrý skutek. Neuvidím lidi trápící se s vypiso-
váním složenky erární vypsanou prupiskou. Nepotkám spolužáka ...

NEJÍZDA

7. března 2007 v 20:23 | MirT
... dnešního úžasného počasí se mi k jízdě využít nezadařilo. Opravoval jsem kamarádovi polep na plastech jeho TDM a vyvíjelo se to nedobře. Nejdříve jsme zbrkle nalepili drahou koupenou originální samolepku TDM. Pak jsme zjistili, že pečlivě vybíraný odstín pekelně drahé, červené metalické fólie po nalepení na černý plast není ten pravý, takže jsem na plotru musel vyříznout o 0,5 mm menší kus z bílé folie, který jsme nalepili nejdřív a na to pak tu zatracenou červenou. To dopadlo překvapivě dobře na jedné straně. Na druhé pruh zasahoval do nápisu TDM, takže dolů s ním. Toto celé nám trvalo asi tři hodiny, zatím co Ruda a Boris si užívali krásného počasí v sedle. Zítra už samozřejmě hlásí přeháňky. Přikládám fotku plastů před opravou. Opravené je brzy uvidíte na fotce z vyjížďky :-) Mám trochu obavy jak se budou chovat samolepky ve dvou vrstvách, uvidíme ...

POKROKY

5. března 2007 v 23:05 | MirT
Ve volných chvilkách jsem trochu kombinoval s nastavením stránky. Má to samozřejmě ještě velké rezervy, ale už se mi to začíná líbit. Těším se až začnu pořádně přispívat :-). I tak bych se ale pochválil za POKROKY. Nikdo jiný to zdá se za mne neudělá. Nebo snad ano? Moc tomu nevěřím. Zkoušel jsem nahlédnout na pár jiných stránek blogu a ... no nevím zda bych mohl očekávat jakoukoliv reakci odtud. Zdovu jsem prozkoumal kategorie, kde bych se zaregistroval. Dva dny jsem nebyl spokojen s žádným z nabízených témat. Nakonec jsem zvolil literaturu a film. Taky jsem se pokoušel navrhnout nová témata - motorky, cestování. Zatím bez odezvy.
Dnes byl docela hezký den, po dlouhé době +10° ! Odvezl jsem si do garáže zbytek věcí souvisejících s motorkou. Den "D" se blíží, jenže se nebudu vyloďovat ale pojedu konečně provětrat mašinu. V duchu sebou nosím seznam různých úkonů co je třeba před jízdou udělat, jen mám obavy, že budu všechny ty důležité drobnosti dělat zase až průběžně. A to se může krutě nevyplatit! Tak nazdar příště.

Jak že je to s ANKETAMI ?

3. března 2007 v 23:33 | MirT
Mrknul jsem do nápovědy a věci se mají následovně. Anketu je třeba připojit ke článku a zobrazí se po kliknutí na "Přidat komentář" pod článkem ... tak jsem ji (tu anketku) připojil až k tomuhle - zůčastněte se prosím.
Děkuji

Příspěvek druhý, opět oťukávací

3. března 2007 v 23:06 | MirT
Tak jo, trochu si tady hraju. Docela to funguje a mám z toho radost. Vytvořil jsem dokonce první anketku a galerii a čekám na první komentáře. I když vlastně ještě není co komentovat. Omlouvám se za poněkud zcestný odkaz na blog Ondřeje Neffa. Má jich, zdá se, založeno několik. Zmíněné fejetony o jeho motorkaření i jiné jsou zde http://archiv.neviditelnypes.zpravy.cz/rubriky/2002/10/18_0_0_1035583200.html
Jak jsem se v prvním článku zmínil, zalíbil se mi jeho styl. Krátká vtipná stať - fejeton, kde na pár řádcích zúročí umění "vnímat nepatrné, bezvýznamné avšak zábavné" okamžiky. Běžně si takových věcí vůbec nevšímáme a to je velká škoda. Naučímeli se občas vnímat i tyhle miniaturní etudy kolem bude nám připadat každý všední den plný zážitků.
Co myslíte?

1. můj úplně první článek

1. března 2007 v 21:21 | MirT
... v TV právě běží něco co mě vůbec nezajímá, tak jen si tak brouzdám a zadávám jen tak nazdařbůh různá hesla. Mám pocit, že jsem vyčerpal snad všechna hesla o motorkách ... nedávno jsem znovu zakopl o Neff-iditelnýho psa. Pan Neff tam má umístěno i pár fejetonů s motorkářskou tématikou. Jeho styl se mi líbí. Bohužel postrádám nové příspěvky. Nebo jsem špatně hledal. No nic, tenhle textík je stejně jen pokus - chci vědět jak to bude vypadat, ... že by to vážně bylo tak jednoduché ?
Blog, hmm to jsou věci ...