Říjen 2007

NESTIHNUTÝ VÍTKOV

31. října 2007 v 9:07 | MirT
... podzimní dvoudenní "oboustranný" závod ve Vítkově - Podhradí, nám tentokrát opět utekl. Klukům z JoeBaru ale neunikne nic: http://www.joebarteam.cz/foto/ZavodyPodhradi09-2007/
... projížděl jsem tam s Konvajzem až den poté. Pořadatelé totiž využili státní svátek v pátek 28. září a v neděli tam už nebyla ani noha - vlastně jsme potkali jen dvojici péráků, kterým se tu asi obzvlášť líbilo.
(No a na stránkách JoeBaru, který mám v odkazech jako "Aktivní motoklub" , je i letošní Branná, Hořice, Brno ... tradiční akce - nic z toho jsem letos nestihnul :(

ELLA MÁ 1. ZUB :-)

31. října 2007 v 8:45 | MirT
... od včerejška.

ELLČÍK „GUŠLINDA“

29. října 2007 v 22:57 | MirT
... za pár dní dovrší 5. měsíc. Její talent vyplnit nám každou volnou chvíli je nesporný už od narození, takže se snažíme vymýšlet všemožné druhy zábav. Každá ji zaujme podle akčnosti - zhruba od dvou do pěti minut. Docela slušným kulturním centrem se stala i koupelna. Jednak má "v paralelní říši za zrcadlem" kámošku, která jakoby jí z oka vypadla :-) tak jí pravidleně navštěvujem (2min.), občas zajdeme do kina - také v koupelně (2 - 5min.):
... kde bychom ale byli bez autosedačky !!! Ve svém křesílku s námi tráví ráno v relativním klidu i půl hodiny u snídaně a vystřídá přitom několik svých hraček co hrají (h)různé melodie. Často i více současně ...
... v okamžiku, kdy se rozhodne, že chce jíst začne prostě řvát a vydrží dokud nedostane svou růžovou či modrou bandasku. V praxi to znamená bleskovou přípravu Nutrilonu o té nejsprávnější teplotě. Obnáší to zejména naprosto perfektně odhadnout teplotu převařené vody v termosce a převařené studené a jejich poměr. Samozřejmě správně odpočítat počet odměrek Nutrilonu, což mi nad ránem činí nemalé potíže. Drobné teplotní rodíly napraví pár sekund v mikrovlnce či proud studené vody. Pokud si nechceme nechat vyřvat díru do hlavy musíme být opravdu bleskoví, přesní a dva :-). Samotný akt krmení někdy vyžaduje speciální přístup. V tom jsem se projevil jako nepříliš zdatný. Zato Jituš dosahuje v tomto směru naprosté virtuozity! Její schizofrenní příběhy, kdy se rozdvojuje někdy i roztrojuje a mění hlasy, baví i mě. Ellis miluje konflikt, který musí příběh obsahovat! Nejraději má slova " ... nenenene ty nemůžeš! Ale já jenom ..., nenenene maminka řekla až potom ..." :-) atp. Tvrdou školou Jitce v tomto směru samozřejmě bylo neradostné období v nemocnicích, když Ella prostě jíst nechtěla ... snad jen občas, na rukou a se zpěvem - strašné období ...
(I já občas musím zazpívat. Mým absolutním hitem je "Na tom pražským mostě ...":-)))
Dalším nezbytným pomocníkem, který přijde po cca dvouhodinové estrádě a poponášení je zavinovačka. Používáme ji tak trochu jako svěrací kazajku :-). Trochu z ní holka vyrostla, ale přes den bez ní doma neusne. Takže jí prostě svážeme, ponosíme (95% Jituš) a ona se svým "eja-ej, eja-ej, eja-ej ..." na chvíli usne.
No a pak se zas po deseti až dvaceti minutách probere a zase začíná kolotoč.
Naštěstí si konečně trochu zvykla na kočárek. Už v něm vydrží asi hodinu! Když se rozhodne, že to dýl nepůjde tak prostě začne řvát a vydrží dokud nedoletíme domů a nezačne domácí zábavný program ...
Jak rádi s Jituš občas zavzpomínáme na hodňoučkou Natalku! Vlastně je hodná pořád. Samozřejmě v rámci svých 15ti ...
(Dalších pár fotek Elly najdeš v rubrice galerie - ELLA 5. měsíc)

BludiMíra v Praze

22. října 2007 v 23:49 | MirT
(Tento článek věnuji Janě a Josefovi - pražským přátelům, kteří nám poskytli útočiště, ukázali správný směr a nekomentovali mé umění naviagační ... zatím)
... tak jsme byli minulý týden s Ellou v Praze, v Kardiocentru, na kontrole. Abychom do Motola dorazili včas a svěží, jeli jsme den předem a přespali u přátel. Ráno jsme v 8.20 vyrazili ze sídliště Kateřinky s tím, že za hoďku to do Motola musíme v pohodě zvládnout. Jenže ..., zahnul jsem blbě hned na první větší křižovatce a pak už jsme se jen zamotávali :-) jenže takto se do Motola domotati nelze. Situace ve voze byla následující: Jituš mi každé dvě minuty hlásila čas do termínu kontroly v Kardiocentru, Ella řvala jak protrhlá a Natka jen koukala (byla v poho - hřály ji nové džíny a 2 mikiny , které včera nakoupila) a já jsem hodně sprostě a nahlas nadával. Snažil jsem se mít slunce v zádech, neb to znamenalo, podle mne, správný směr. Ukázalo se to jako nemožné - město není moře (snad možná - "hoře"? - ve smyslu jakože utrpení, víš? :-)))). Pokusil jsem se použít Natku a vzápětí Jitku jako navigátora s pomocí mapy ... po hodině kličkování různými čtvrtěmi, mi Jituš (plakala) nařídila abych zarazil, že volá taxíka. S brekem zavolala Janě a sdělila jí, že jsme v prdeli. Jana - která není zvyklá slýchat, natož pak dokonce užívat, podobné výrazivo okamžitě pochopila situaci a zavolala manželovi Josefovi - učiteli autoškoly aby nás zachránil. Pokusil jsem se Pepovi nastínit naši polohu v nitru "nějakého" sídliště ... a vyrazil k autobusové zastávce abych zjistil, kde jsme. Lidi - domorodci na zastávce to něvěděli a správný směr poradit nedokázali (?). Jitka měla pravdu, byli jsme tam, kde říkala Janě, že jsme ... Netrvalo dlouho a kde se vzal, tu se vzal - Josef. Vysvětlil mi, že jsem se po hodině jízdy dostal tam odkud jsem vyjel! Opět se mi podařilo vymknout všem časoprostorovým konvencím! Posádka vozu však mé nadšení nesdílela, resp. - myslela si své ... nejspíš asi, že jsem debil, nebo tak něco. Pepova rada zněla - jeď stále rovně a nemůžeš zabloudit. Znělo to neuvěřitelně, pohádkově, a byla to pravda. Za dvacet minut jsme byli v čekárně, kde se Jituš šťastně shledala se známou - maminkou malé Karolínky, co jí také operovali srdíčko. Pak už jsme byli v ordinaci, kde Ellču paní doktorka napojila na "přístroj" a konstatovala, že Ellin stav se v rámci možností zlepšil jako zázrakem. Po těch slovech už Ella na nic nečekala a začala opět řvát jako na lesy. Když jsme vyšli z ordinace, ptala se maminka Karolínky: "... copa, brali jí krev chudáčkovi?" Karolínka totiž pláče jen když ji něco bolí ...
Pak jsme si skočili nakoupit nějakou svačinu, než se propadneme do další časoprostorové smyčky a vyrazili jsme na cestu k domovu. Předtím jsem v mapě vykoumal absolutně ideální trasu. Byl jsem skálopevně přesvědčen, že tentokrát, zabloudit prostě nemohu! Vždyť jsem byl přece v Motole už 3x. A jeli jsme. Akčně jsem měnil jízdní pruhy ... abych se po půlhodině jízdy vynořil opět u Motola. Doufal jsem, že si toho ostatní nevšimnou. Myslím, že i Ellis si všimla a začala řvát. Pak už jsem se pokorně vydal obvyklou trasou. Závěrem jsem na výjezdu, byť jsem byl ve správném pruhu, minul odbočku na Brno. Ani mě to nepřekvapilo, protože všechny cesty vedou do Říma, přes Krnov - město měst. Takže dobrý, pojedeme tedy přes Hradec. Tolik kamionů kolik jich jelo naším směrem si nedokážete představit. Po nějaké době jízdy mne to donutilo k prohlášení, že kdybych za každý náklaďák, který jsme potkali dostal kačku tak do nejdelší smrti nemusím sáhnout na práci. Na to mi Natalka, která má obvykle v uších nějaká ta sluchátka a jen tak kouká, suše odpověděla něco ve smyslu - že mě jako ta dvacka co bych na tom trhnul - nevytrhne. Pomyslel jsem si, že jsme asi každý jeli jinudy ...
Domů jsme dojeli asi za šest hodin. Když se to vezme kolem a kolem, je to vlastně svým způsobem rekord. Když se daří, tak se daří. Možná bych si mohl pořídit GPSku ... !?! ... no to víš, že jo a škrtnu všechna ta báječná dobrodružství, která na mne čekají! Kdepak jsou ty časy a bílá místa na mapách s nápisem "Zde jsou lvi ..."
TOPlist

Já na tom dělám

21. října 2007 v 23:35 | MirT
... nějak mi to tady vázne co? Bylo hafo práce, když bylo hezky tak jsem si užíval. Když bylo hnusně a nepracoval jsem tak jsem byl ... jo, líný jsem byl! Ale vydržte v nejbližších dnech sem hodlám nahodit články z několika posledních vyjížděk, něco o cestě s Ellou do Prahy, nějaké pracovní akce - byli jsme na konci sezóny dost na vzduchu! A taky teď ze soboty - byl jsem s Borisem na dnu otevřených dveří na Slezké Hartě ...
Fotka z poslední jízdy. Jel jsem sám. Než zapadlo slunce bylo to příjemné. Pak šlo o zdraví :-)