Duben 2008

Co mě žere? ... chleba a rohlíky

29. dubna 2008 v 20:22
... když mám mizerný den, obvykle pak příčinu zpětně vysleduju. I tentokrát jistě nějaká byla, ale o tom psát nechci. Řeč bude o pečivu. Přijdu si takhle z práce a chci se zaplácnout něčím namazaným na pečivu. Vezmu chleba - ten dnes vydrží klidně tři dny stejně měký, v tousteru ho skoro neopečeš. Vezmeš teda ranní rohlík. Ten v pekárně dovedli k dokonalosti - je gumový a ještě se navíc drobí, chceš "to" ukousnout a normálně se to rozroluje nebo rozpadne ... kde jsou ty časy kdy maminka v sobotu ráno přinesla ze "sámošky" propečené křupavé rohlíky, které jsme si mazali máslem a zapíjeli kakaem. Ve všední dny jsme pak pro změnu s bratrem číhali na maminu až přijde s čerstvým chlebem a uřízli mu obě patky ... Ptám se proto - co se to kurvafix děje?

JARNÍ VYCHÁZKA

28. dubna 2008 v 22:21
Během pátku a soboty si i já, jako poslední z rodiny, užil jakousi jarní fofrchřipku. V neděli po obědě jsme si ale přece jen vyrazili užít jara na Jěžník. Město tu podél lesní cesty zřídilo pár hezkých míst k odpočinku - lavičky, rybníčky, ohniště ... Natalka s námi na podobné výlety moc nechodí, zamířila proto k babičce. Elle ale nezbylo než se účastnit. Samozřejmě nám to zpestřovala obvyklým kňouráním a dalšími kousky, které z jara, slunce a lesa dělají temné údolí nespokojenosti ... my jsme s Jitkou ale byli připraveni :), alespoň jsme si to mysleli.
Potkali jsme zmiji a užovku. Tu užovku jsem nestihl vyfotit - byla neuvěřitelně rychlá. Oba hady viděla první Jituš - musím to tu napsat, protože si na tom zakládá.
Na odpočivadle s ohništěm jsme se pokusili Ellu nakrmit. Jenže ji naproto uchvátila možnost sednout si do trávy, kterou hned začala kolem sebe trhat kam jen dosáhla. No a pak si nacpala pusu starým listím ... Když jsme jí to listí vytáhli, vodili jsme jí chvíli za ruce ťapi, ťapi ... pak si za každou cenu chtěla znovu sednout do trávy. Pak opět trhala trávu a chtěla si nacpat pusu starým listím ... nacpali jsme ji do kočáru a šli si dát něco sladkého. Ona nedostane!
Koupili jsme si u Pagiho dva krásné velké nanuky. Ella si vynutila ochutnávku, ale naštvalo ji, že se jí to v puse rozpustilo, tak si tam dala ještě než polkla ruku. Já jsem svůj nanuk mlsal prozřetelně zvenku auta cheche ...
Pak jsme jeli domů a vydrželi to nějak do koupání.
Byla (by) to taková hezká , malá jarní procházka postarších rodičů s Elloušem zlobivoušem ...

NOVÁ PŘEHRADA

21. dubna 2008 v 20:56
Tak ji přece schválili! Mám sice rád hebla a takové věci. Rád jezdím kolem Slezské Harty a Kružberka, ale taky nemám rád změny. Nebudu tady polemizovat zda přehrada k něčemu bude, nebo jde jen o něčí pořádný kšeft. Spoléhám na to, že všechno špatné bývá k něčemu dobré ... takže budeme mít chatu u přehrady :). Osobně bych raději nechal vše při starém. Připojuji odkaz na článek - vytáhl jsem zněj letecký snímek a do skenu automapy osobně zakreslil schválený rozsah nádrže. Tak vážení, předtavuji vám přehradu "Nové Heřminovy": http://www.novinky.cz/clanek/137431-prehrada-na-bruntalsku-zatopi-cast-novych-herminov.html
Taky by se mohlo stát, že chajda padne při stavbě nějakého idiotského obchvatu ...
Nebo nám povede obchvat přímo kolem chajdy ...

Čingischánovi lovci perel

20. dubna 2008 v 14:20
... aneb proč se lidem nevyplatilo polykat perlu.
Jedu si tak v pátek v Pažoutu, poslouchám rádio a moderátor hlásí krátkou povídku, která má následovat. Je čas na sváču. Zastavuji na pěkném místě, vytahuju chleba s vejcem natvrdo, které mi v autě smrdí od rána a těším se na umělecký zážitek. Unikl mi název, ale známý hlas v rádiu slibuje příjemný poslech. Zesiluju zvuk a zakusuju se do chleba. Snažím se aby mi ani drobeček žloutku nespadl kam nemá. Víš jak to chodí se žloutkem. Nesebereš ...
Četba byla krátká, ale silná! Příběh byl o tom jak Čingischánovi chlapíci dobyli nějaký palác a jeden z nich popadl nějakou ženu a chystal se s ní udělat krátký proces. Žena jej prosí: "Nezabíjej mne, spolkla jsem perlu. Dám ti ji!" Jenže náš šikmooký hrdina neměl čas čekat až mu ji žena "vydá", proto šmyk, šmik a skutečně - "uvnitř" našel krásnou perlu ... O svůj příběh se podělil s kámoši a od toho okamžiku Čingischánovi chlapi začali hledat perly ...
Celá povídka trvala asi tři minuty.

NEDĚLE 13.4.

17. dubna 2008 v 22:50
Jituš měla v neděli návštěvu (ahoj Marto:) a já zase povolení k odjezdu. Jenže slunce střídavě bylonebylo a to mi ubíralo na chuti vůbec někam vyrazit. Chci prostě modrou oblohu a basta. Otráveně se ploužím po bytě a váhám - jet či nejet a nenávidím se za to, že utrácím čas "ničím" ... Natalka s Ellou se mezitím vrátily z vycházky, Jitka s Martou z oběda a já jsem za ty dvě hodiny nedospěl k žádnému rozhodnutí. Strašné! Dokonce jsem si nechal ujít i vyjížďku, na kterou mě kamarád dopoledne pozval. Někdy prostě nevím co si se sebou počít a den si nechám proklouznout mezi prsty. V 15.00 jsem si řekl konečně dost a vyrazil jsem do garáže. Tam se mě sice opět zmocnila nicota, ale přetlačil jsem to, převlíknul se a vyrazil ...
Zbyly mi jen dvě hodiny, takže jsem zvolil blízký cíl, ale místo kde jsem nikdy nebyl. Asi před týdnem jsem si prohlížel na Seznamu Mapy.cz, přesněji fotomapu a mezi Velkými Heralticemi a Sádkem jsem si všiml velké betonové pevnosti - mého cíle.
Takže. Dojel jsem od Tábora do V. Heraltic , za zámkem odbočil dolů do leva na Jakartovice a po dalších dvaceti metrech zase doleva na Sádek. Naproti sobě, na každé straně silnice stojí jeden starý cihlový komín a vlevo na kopci je parádně vidět Heraltický zámek. Hned za můstkem přez potok si někdo parádně přestavěl nebo postavil ohromnou obloukovou garáž s parádními vraty a jakousi kovanou plechovou "vitráží" ...
... sotva vykroužím dvě zatáčky z obce, zdá se mi, že motorka má divný zvuk. Lámu si tím hlavu než dojedu k pevnosti, kde jsem zjistil malou dírku v už dost rezavé sběrné nádobě výfuku pod motorem, Mám z toho docela po náladě. Jasně, nějak se to na sezonu zalepí ... nakonec to ale přece jen bude stát kupu peněz.
U "vybydlené" pevnosti potkávám trojici mladíků. Pevnost se dá prolézt až na "střechu".Je odtud parádní, daleký rozhled po kraji. Dokud tam jsou ti týpci raději si to nechám ujít a přemýšlím si o tom nešťastném rezatém výfuku, který mě opouští. Doufám, že pomalu. Typani nehodlají jen tak opustit svoji betonovou hračku a tak nakonec startuju a mažu domů. V garáži si dám pivo na žal :-)
... je to příjemný blízký cíl jen tak na skok. No řekněte - kdo z vás tam už byl? ... a co může být v té obloukové hale?
TOPlist

STARÝ MOST - Sobota 12.4.

17. dubna 2008 v 21:59
Při návštěvě na hradle (ST1) přišla řeč i na tento starý železniční most přes Opavici. Najdete ho kousek za koupalištěm směrem na Chomýž. Dříve přez něj jezdily vlaky až do Polska. Později jen do cihelny a na pilu na Petrovické. To všechno si ještě pamatuji! Dnes už tam pila ani cihelna není. Dokonce ani koleje počínaje mostem nejsou, ani pražce už tu nejsou, ani pochozí lávky na mostě ... a Dráhy to teda nebyly. Nenechavé ruce zatím zastavily poctivé nýtované spoje. Minulý rok jsem tu ještě musel přenášet kolo přez koleje. Vydal jsem se po zbytcích náspu směrem k celnici. Hrubý makadam už prorůstají docela silné kmínky náletových dřevin. Kolo se tudy vede dost blbě, o jízdě nemůže být ani řeč. Po levé straně náspu se zelená jarní pole a po pravé je jako velká zahrada ohraničeno ochranné pásmo vodního zdroje. V křoví si, patrně bezdomovci nebo zahrádkáři z okolí, odkládají binec. Asi po sto metrech narážím na jakési houmlesácké přístřešky. Proto tu je v podrostu stále patrná stezka! Mají to tu dokonale ukryto přede všemi. Jen oni a cvok jako já se trmácí po těch šutrech bez jasného smyslu a cíle. Příliš to nezkoumám a raději obracím zpátky k ubývajícímu mostu. Na břehu řeky pod ním jsou zbytky obrovského ohniště, nejspíš z pražců. Vedle stojí rezavá kolečka. V ohništi prasklá flaška a v mezeře mostní konstrukce odložená sklenice ... a slunce se dnes prostě neukáže.
... mezi dřevěnými piloty zpevňujícími břeh unikl pozornosti sběračů kovu jediný rezatý šroub. Mám ho :) nějakou dobu mi bude sloužit jako těžítko.

ST1 - dobyto :-)

14. dubna 2008 v 22:55 | MirT
... pokračování "seriálu" o hradlech - tentokrát se mi povedlo vetřít na ST1 v Krnově. Je to už nějaký pátek, tak doufám, že pánovi co mi návštěvu umožnil nehrozí žádný postih. Byl jsem tam jen pár minut a nepřekážel jsem :) je tam docela šrumec a ohromná odpovědnost. Obsluha stavědla se nachází takříkajíc na "vysoce postaveném místě". Do místnosti s přístrojem je třeba vystoupat po ocelovém točitém schodišti. Uvnitř to pak vypadá tradičně - parádní panoramatický výhled, docela velký přístroj s "trochu" větším množstvím "hebel" než jsem zatím viděl. Tentokrát mi padlo do oka opět pár detailů. Například štítek ve tvaru štítu :) mrkl jsem se na zajímavou historii této firmy zejména ve spojení těchto dvou jmen. Podrobnosti zde http://www.czechdesign.cz/index.php?status=c&clanek=803&lang=1 a tady http://www.converter.cz/fyzici/siemens.htm. Taky jsem si všimnul jak je udělaná kulička na signalizačním "zvonku" aby jaksi správně cinkla. Je ze dvou dílů s nějakou výplní. K tradičnímu inventáři na hradle patří trubička a píšťalka. Původně jsem měl za to, že to je jakýsi suvenýr nebo stavovský symbol či co :). Tak není, má to svůj účel samozřejmě a navíc to dobře vypadá, což je bezva ne? Nakonec jsem měl možnost mrknout se i za staré dveře v přízemí na pokračování hebel shora ...
Dny těchto přístrojů jsou již bez nadsázky sečteny. Postupně je nahrazuje jakési centrální ovládání. Pár metrů od věže ST1 už koukají ze země čerstvě natažené kabely. Jsou dokonce vidět na pravém výhledu - výkop ohraničený bílou páskou.

SLOŽITOSTi

6. dubna 2008 v 22:55
Všechno se nějak kazí. Vlastně se to tak nějak pomalu přidírá, po minutě rozmýšlení ... asi pět let (?). Co dřív napravil pár piv ..., musím o věcech a lidech kolem čím dál víc přemýšlet. Možná to je tím, že lidé co mě obklopují - těm život zdá se taky asi trochu "houstne" a tak se ovlivňujeme a naše starosti se prolínají a radosti je nepřebíjejí tak jako se to dařilo dřív.
V sobotu jsem byl s přáteli navštívit vážně nemocného kamaráda. Jeho situace je prostě strašná, pořád mi to leží v hlavě. Prožili jsme společně báječný kus života - ty nejlepší roky, řekl bych. Měli jsme pár věcí v plánu, odkládali je a teď už to společně neprovedem. Po návštěvě jsme se pokusili zahnat chmury v hospodě, ale stejně jsme si to nejspíš všichni odnesli domů.
Nemůžu si pomoct, běží to stále rychleji (čas!) a ten fofr to začalo nabírat právě před těmi (asi) pěti lety. Rád bych to přibrzdil, víc si to užíval a dělal jen ty správné věci ... prostě neztrácel čas. Hrozné je, že ten čas stejně budu ztrácet a ty správné věci taky zkrátka někdy neudělám. Nečekám žádné rady či návody, každý to máme jinak.
... no a to je ten důvod, proč se tady u mě (na blogu) toho v poslední době moc neobjevuje.