Leden 2009

DNA pro tento blog ...

24. ledna 2009 v 20:05 | MirT
... doporučuje jako soundtrack :)))


... a je to. Moc hezký.

Podzimní deště :)

23. ledna 2009 v 13:20 | MirT
Spousta lidí si mě dobírá a ptá se kdyže už konečně začnou ty podzimní deště :) Počítal jsem, že se tady opět vykecám z podzimních a zimních depresí. Postěžuji si kdo mě nasral a kdo co dělá blbě nebo ne tak jak bych si to zrovna představoval ... hrozně rád bych, ale důvody odmlky jsou následující:

Dost nás všechny doma vytěžuje Ella. Každý si myslí - no jo, normální zlobivé dítě. Vy s tím naděláte. Ale každý kdo se o ni měl půl dne postarat zjistil, že něco takového ještě nezažil :). Nebudu se o tom teď podrobně rozepisovat jakým způsobem na nás to dítě pracuje, je to k ničemu. Mimo to se s Jituš oba snažíme vydělávat, Natalka úspěšně studovat. Takže když začínáme mít kolem 22.00 trochu času snažíme se všichni udělat co zrovna udělat je třeba ... Naprostá většina mé práce se nyní odehrává na počítači, což je v rozporu s tím - u PC ještě odpočívat. Takže si proplachuju hlavu televizí a pak si dlouho do noci čtu, abych měl pocit dostatečného množství volného času. Ráno se pak vzbudím jako stoletý a dlouho mi trvá než to srazím alespoň na šedesát :)

Na podzim jsem si koupil druhou motorku. Mám teď dvě. Myslel jsem si, že budu mít vojnásobnou radost. Ale je zima, takže mám prd, ale těším se až bude jaro a budu ji konečně mít. Tu radost ...
Zatím je tu ale doba temna, se kterou se jeden musí srovnat. To ale stěžuje věk. Do takových 35 jsem to bral na lehkou váhu. Nejde ani tak o to jak se fyzicky cítím. Spíš na mě působí lidi kolem. Člověk stárne se skupinou lidí, která jej obklopuje - myslím tím příbuzné, přátele, známé, kolegy z práce, sousedy v domě ... tito lidé mají různé problémy, zdravotní potíže, umírají ... čím jsme starší, tím toho na nás padá více. Nějak nejsem připravený. Proto si stále naříkám a snažím se tomu uniknout a doufám, že dvě motorky snad by mohly stačit. Pro začátek. Asi je to kravina. Zatím si čtu. V noci.

"Okamžik, ve kterém došlo ke změně, se obvykle dá s časovým odstupem přesně určit, zatímco den kdy ke změně došlo, plynule navazoval na předcházející."
J. Steibeck - Sladký čtvrtek (volné pokračování "Na Plechárně")

... někdo se přes tato zlomová období přenáší s lehkostí, kterou mu závidím. Já jsem
si na ně vypěstoval takřka alergii a ony "okamžiky" vnímám v reálném čase. Dokážu je
ale ovlivnit stejně úspěšně jako divák příběh v televizi. Dost mě sere, že jsem jen pozorovatelem
vlastního příběhu, ale jakýkoliv pokus byť o malou úpravu běhu věcí je jako chůze proti
silnému proudu a jsem tak líný! Tak strašně líný! Prozatím se chytám alespoň za větev :).

Ještě se mi v knížce líbila jedna myšlenka (přitom celý příběh není nic extra hlubokomyslného
žádný těžkotonážní román typu "Hrozny hněvu"). Ten odstavec se líbil nejen mně, protože si
jej někdo zaškrtl přede mnou (není divu, 40 je spoustě lidí):

" Kde začíná nespokojenost? Je vám docela teplo, ale chvějete se. Jste sytý a přece vás sžírá hlad. Jste milován, avšak touha vás žene k novým břehům. A to všechno má na svědomí čas, ten neřád čas. Konec života teď už není tak strašně vzdálený - vidíte jej stejně jako cílovou pásku při závěrečném spurtu - a znitra se vám ozývá: "Pracoval jsem dost? Miloval jsem dost?" To všechno ovšem tvoří podstatu největší kletby člověka, nebo možná jeho největší chlouby. "Co pro mě doposud život znamenal a co ještě může znamenat v čase, který mi je vyměřen? Čím jsem přispěl do Hlavní knihy? Jakou mám cenu?" Lidé se jaksi rodí s "dluhem", který nejsou s to splatit. Přerůstá jim přes hlavu. Každý cosi dlužíme ostatním. Ignoruj ten dluh, a on tě rozleptá. Snaž se ho splácet a on vzroste, přičemž hodnota splátek je mírou člověka."

Mám Steinbecka rád za knížky - Na Plechárně, Toulky s Charleym, Toulavý autobus a těď i za Sladký čtvrtek. Současně jsem měl vypůjčeno pár titulů od Charlese Bukowskiho (podle jeho románového hrdiny Henryho Chinaski se jmenuje skupina). Píše o sobě a svém způsobu žití - docela mazec. Vypůjčil jsem si pár jeho knížek po té co jsem si poslechl dva jeho načtené romány - Těžké časy a Škvár - čte to parádní hlas. Úplně jsem si představil ten prochlastaný obličej a šedé, mastné, dlouhé vlasy sčesané dozadu a to jak kašle na všechno a na všechny. Pokud ten obličej chcete vidět stačí zadat do vyhledavače, nebo ho najdete i na "youtubu" v nějakých rozhovorech. Taky ukázky z filmů, ale pokud jsi ještě nic od něj nečet ...