Březen 2010

Co se mi zdálo

2. března 2010 v 10:08 | MirT
Pořád se mi stává, že mi někdo něčím někoho připomíná. Docela nedávno to byl týpek co jsem potkal v hospodě, co mi připomínal Emilia Esteveze. Tu podobu jsem, zdá se, viděl jen já. I když mí společníci (DNA&H:) se mnou víceméně souhlasili. Nejspíš abych s tím dal konečně pokoj. Nakonec i toho týpka jsem s tím dost otrávil, ale to bylo vzájemné, takže tak :).

Včera jsem na dvojce zahlédl kousek z "Mistr a Markétka" od Bulgakova. Nebudu vysvětlovat o čem to je, ale je tam pasáž o tom jak Pilát vyslýchá Ježíše. Piláta si nijak nepředstavuju a Ježíše vždy hraje zajímavá tvář. V tomhle Ježíšovi jsem tak trochu viděl svýho kámoše DNA :))). Neměl sice na hlavě chuchvalec, ale něco společnýho zkrátka měli :) Také je pravdou, že jsem si k tomu nalil relaxační dávku výborné slivovice, kterou mi věnoval jiný kamarád. Ale dál. Dál jsem se na to nedíval, bylo pozdě a kolem nebyl nikdo, koho bych otravoval s tím, že je někdo někomu podobný a tak jsem po večerní hygieně zalehnul. Nad ránem se mi pak zdálo, že DNA si zřídil kancelář na louce vedle bývalého autobusového nádraží (dnes parkoviště u Alberta) na místě kde dnes stojí velký bytový dům. Kancelářka byla velká asi jako maringotka a vcházelo se tam po dvou schůdcích. Na podlaze nějaké prošlapané linoleum, starý kancelářský stůl, počítač s obludným starým 19" monitorem ... zajímavostí však bylo, že ke stropu byla přišroubována ocelová konstrukce z jakéhosi dvojitého plotového sloupku doplněného dalšími kusy železa - všelijakých profilů nahrubo svařených elektrickou svářečkou, přičemž svary nesly stopy po brusce. No a ta kovová skulptura bylo to, co nám (neboť se tam objevil i D. B.) chtěl DNA předvést. Líbilo se mi to. Pak jsem tu unimobuňku obcházel. Z druhé strany byla mnohem větší. Měla patro a takovou půl-sedlovou střechu. To patro bylo celé prosklené a za skly byly pověšené nějaké pracovní hadry, jakoby od více lidí. Kolem bylo několik bříz, a na zemi taková ta tenká lesní tráva. Svítilo letní slunce a bylo tak akorát teplo ... no a to je celé :).

Ráno jsem to pak vyprávěl Jituš - ta má daleko, daleko šílenější sny. Zdál se jí pracovní sen o účtování jedné firmy. Má občas štěstí na veselá příjmení klientů. Tentokrát se jí teda snilo o tom, že mi jde do obýváku říct, že ve firmě co účtuje mají tři lyžaře-běžkaře co se jmenují Sošijatec, Zojatec a Dojatec ... :))) No nenapsal by jsi si to?