Říjen 2010

MLHA

9. října 2010 v 20:36 | MirT
Ve středu jsme se vydali do Pionýráku na kaštany. Ve školce mají soutěž ve sběru. Ne, že by nám šlo o vítězství. Ten sběr beru jako hezkou šanci jak mohou být děti s přezaměstnanými rodiči a dělat společně něco krásně jednoduchého, užitečného a navíc na čerstvém vzduchu. Nedělal jsem si iluze, že v parku nějaké kaštany najdeme. Parta v oranžových vestách tam dnes hrabala listí. Zdejší letní hospoda je opuštěná, smutná, zazimovaná jako by to tak bylo odjakživa a navždy. Park se zdál liduprázný  a kaštanuprostý. Od skluzavky se ale vynořila známá postava s dcerkou, Alena T. - Ája. Kdysi jsme spolu pracovali, lámali noviny. Byla hrozně šikovná, pracovitá, vždy si uměla se vším poradit. Pozdravili jsme se, zavtipkovali, ukázala mi čtyři hnědé, lesklé plody, které se jí podařilo najít a popřála hodně štěstí. Spěchala domů. Vzali jsme s Jituš Ellu alespoň na prolézačky a na skluzavku a na kladinu a na houpačku, na kolotoč a na štěrk pod houpačkou. Nakonec jsem měl štěstí,  byli jsme tam dost dlouho, aby měly čas spadnout dva kaštánky. Dal jsem je Elli, ona jeden mně a šli jsme domů. Byl docela hezký podzimní večer a já se těšil na dva plechy.

Včera ráno v té strašidelné mlze na cestě do Opavy míjím strašnou nehodu. Dvě osobní auta na maděru. Kolem policajti, hasiči, binec na cestě. Zbytek cesty jsem jel ještě opatrněji a myslel na to jak asi vyvázli ti lidi. Jel jsem osumdesátkou, devadesátkou což mi připadalo na momentální viditelnost tak akorát. Kolem mně se ale míhalo pořád dost lidu co měli jiný názor. Snad kdybych jel tak opatrně v nějakém novém autě mohlo by to pro ostatní něco znamenat, ale ve starém Kadettu to asi vypadalo, že to prostě rychleji nejde a opravdová příčina, ta mlha, skrz kterou bylo vidět maximálně na sto metrů byla zkrátka až na druhém místě, v jiné vrstvě, zamknutá v podkladu. Úpravy se odehrávaly ve vrstvě s možností úprav pod názvem starý, odrbaný, červený a pomalý Opel Kadett - takže mě přece jen pár ignorantů předjíždělo. Prostě ocelota nedojmeš tím, že mu ukážeš jiného mrtvého ocelota ... říkal jsem si a byl dál opatrný. Mám přece rodinu a dluhy.

Je sobota. Zase mlha. Jedu na druhý konec města do práce, cestou se  stavuju prozkoumat místo, kde rostou kaštany a nikdo tam nechodí. Narážím na zavřené brány, soukromý pozemek. Telefonuju Jitce, že odsud žádné kaštany nebudou. Má pro mě taky zprávu. V jednom z těch včerejších aut byla Alena na cestě do práce. Už se nikdy nepotkáme ...