Prosinec 2010

Rozhovor v koupelně, Ella ve vaně ...

29. prosince 2010 v 21:22 | MirT
Ella, podávajíc mi mokrou houbu: "Tati na, tu máš palačinku!"
Já: "Kde jsi slyšela slovo palačinka?"
Ella: "Od mořských žiraf."
Já: "Jóó, a kde žijou takové zvířata!?"
Ella: "V lese."
Já: "Mořské žirafy v lese? A co tam dělají?"
Ella: "Prďance!"
Já: "Cože? A proč?"
Ella: "Protože je to baví!"

... takže pozor na ně! V lese.

Se zoubky na doktorky

23. prosince 2010 v 21:53 | MirT
Ellu rozbolely zoubky. Ráno tedy jdeme k zubaři, vyšlo to na mne. Vykračujeme si tak tající břečkou a já mám větší hrůzu, co bude, než Ellis. Středisko je na dohled a Ella na to: "Tati to je ten dům kde bydlí ty doktorky ... jak na ně chodíme." V ordinaci vše proběhne v klidu, paní doktorka zalepí zoubek, mně spadne kámen a ve stejné pohodě odkvačíme domů.

Večer opět bolí zoubky. Ráno na řadě je Jituš a je zjevné, že přední, horní vykotlané skořápky půjdou pryč. Není to v Ellině případě tak jednoduché. Vzhledem k jejímu zdravotnímu omezení musí před krvavým zákrokem dostat antibiotika takže nejdříve vyšetřit, podat antibiotika a pak teprve zákrok. Nic jí netajíme a Ella si navíc vzpomněla, že minule dostala žlutou plyšovou žirafu za statečnost. Krvák to teda byl, ale kápl z toho tentokrát žlutý papoušek. Za statečnost!

730 dnů

20. prosince 2010 v 22:02 | MirT
... po napsání minulého příspěvku, ponořil jsem se do vzpomínek na svoji základní službu vojenskou hlouběji. Začaly mi naskakovat jména kamarádů, příhody, pocity. Začal jsem po těch jménech pátrat. Zaregistroval jsem se dokonce na "spolubojovníci.cz" (něco jako spolužáci). Zatím bez odezvy. Sepsal jsem si seznam jmen, která se mi vybavila. Při pátrání na internetu jsem narazil na stránku http://klang.bloguje.cz/0709archiv.php a strávil při četbě několik dlouhých večerů. Muselo mu dát spoustu práce než to všechno přepsal. Pohrávám si s myšlenkou, že bych se pokusil o něco podobného. Přece jen to byl dost intenzivní zážitek. Jitce samozřejmě neušlo čím se zabývám a jednoho večera mi položila na stůl krabici mých dopisů. Očíslovaných, seřazených. Na dně krabice jsem našel dokonce i "metr" a "bankovku". Namátkou jsem pár dopisů přečetl. Přepsat by se to teda nedalo, ale jako osvěžení paměti neocenitelné. Překvapilo mě jak dokáže papír zežloutnout za 22 let :) Jak moc věcí se změnilo! Jak moc my jsme se změnili a jak to zatraceně rychle uteklo.