Září 2011

Svatováclavská vyjížďka

28. září 2011 v 21:46 | MirT
Po hektickém pracovním úterku, bylo pro mě ráno státního svátku zklamáním jak sviňa. Zataženo, mokro z nočního deště. Zamáčkl jsem budík na mobilu a pokračoval ve spánku. O hodinu později vypadala situace mnohem příznivěji. Udělal jsem si snídani, sedl v obýváku na gauč přemýšlel co s načatým dnem. Z výměníku se ozývalo burácení nastartovaného TLka, chlapík má zjevně naplánováno. Venku je ještě mokro a do práce se mi sakra nechce. Hm. Tak jsem vytáhl vysavač, vyluxoval byt, trochu obecně poklidil a vyštrachal se před barák k autům, abych se pokusil nějak poladit spojku na "autě s bleskem" (tak mu říká Jitka, jinak je to Opel Kadett - červený Žluťas) kterému jsem v pondělí měnil ruplé spojkové lanko. Marná snaha, spojka má asi dost, pedál je tak vysoko, že musím sakra zvednout nohu, abych na něj mohl šlápnout. Nicméně to funguje, přesouvám se tedy do garáže řešit další problém. Na starušce XJ650 nesvítilo zadní světlo, problém je ve spínačce. Kupodivu ji mám během 15 minut venku, záhada je odhalena. Před pár lety při nehodě v Alpách mi ji při pádu budíky doslova střihly. Nějak jsem to poslepoval a pár let to fungovalo. Lepidlo po letech nějak vystárlo a celé se to rozesralo. Pozitivní je, že nemusím hloubat v čem je problém. Počasí se mezitím naprosto luxusně vybralo. Obloha modrá, cesty vyschly - slunce indiánského léta má ještě sílu!, nehne se ani lísteček a teplota jako bych si ji sám nastavil. Vzhledem k charakteru státního svátku - Den české státnosti ... Sv. Václav a tak, chtělo by to nějaký sakrální cíl jako nějaký ten kostel nebo tak něco. Vymyslím si tedy šňůru hned několika - Sv. Kopeček, P.M. Ve skále, Stará Voda ... zavolám Radovanovi, to by se mu mohlo líbit! Má sice nějaké soukromé záležitosti, ale nakonec se přidá. Jedeme vyzvednout Pepinu (Jožinku :) a jedem. Trasa - Neplachovice Zadky, Dvorce, M.Beroun, Ecce Homo - stavíme v Sojkově zatáčce. Tady naše společná cesta končí.Telefon se špatnou správou. Radovan s Pepinou musí domů. Já pokračuji. Před Olomoucí si na Radovanovu počest pořídím na OMW šunkovou bagetu (on se tím na cestách živí), nacpu se a jedu na Sv. Kopeček. Mám v úmyslu zločinecky zaparkovat co nejblíže k vyhlídce, chvíli tam zevlovat a pokračovat dál. Sotva však projedu zákazem vjezdu okamžitě mám v patách hlídku městské policie. Otáčím se, a dělám na ně něco jako omluvná gesta. Zahrozí mi prstem a nechají mne běžet. Raději mažu pryč, všude je plno lidu, je to naprd, takže jindy. Objíždím zleva Olomouc a jedu po dálnici, nebo co to je za cestu, směr Hranice. Je to hezká, dvouproudová, hladká nová silnice s výhledem na Oderské Vrchy. Trochu mi připomíná rakouskou dálnici, po které jsme jeli na GG. Fakt moc pěkný. Odbočuju na Odry. V tomto místě
je to docela mazec. Tak prokombinované sjezdy, že by se z toho jednomu zamotala šiška. Tím, že jsem to zvládl na první dobrou jsem překvapil sám sebe :) ...


Obvykle se nestačím včas zorientovat a odbočuju někam do tramtárie k všeobecnému veselí svých společníků. Silnice na Potštát popravdě není z nejlepších, ale dá se to přežít. V Potštátě zatoužím uvidět náměstí. Jsem docela překvapen. Náměsíčko je to malé, liduprázdné. Vpravo při vjezdu komunistická sámoška (dnes nějaký řetězec) na komíně čapí hnízdo. Uprostřed náměstí vysoká hladká věž bez oken s hodinami a krásnou novou břidlicovou střechou, před ní cosi jako morový sloup, vlevo přes cestu další podobný monument, za věží kašna s fontánkou a daší monument. Takže, přece jen cosi sakrálního dnes nakonec bude! Vlevo, naproti té sámošky s hnízdem zřícenina baráku. No to si musím pofotit. Tolik věcí na tak malém prostoru. Obkroužím na mašině náměstí. Jsem zjevně vítaným zpestřením pozdního svátečního odpoledne. Z oken vykukují hlavy a pozorují mne jak dusám nahoru dolů po rynku a fotím kompaktem jako japonský turista. Celý zájezd japonských turistů! Slyším jak nějaký týpek říká v okně druhému: "Asi je to nějaká památka nebo co." Zdravím trojici seniorek v debatě, vlasatý kluk v černém, s řetězem u kapsy čeká aby mi nevlezl do záběru ... Pak zvedám kotvy. Vlasatce potkávám dole na křižovatce, kývnem si na pozdrav a frčím dál na Jakubčovice n. O., cesta je skvělá! Míjím větráky a za chvíli jsem u lomu. Pak Heřmánky, P.M. Ve skále pouštím z hlavy - následuje přece skvělý úsek do Vítkova! Z Vítkova do Podhradí - malá epizodka ... cestou dolů, do Podhradí dojíždím dědu ve Fiestě. Před zatáčkou zpomaluje, zpomaluje, krokem ji projíždí, já dávám blinkr a nasazuju na předjíždění ... a mrd, děda vyhodí blinkr a odbočí doleva do lesa! Já jsem to "čul", ráno jsem to měl v moči, že děda co jede krokem to do lesa stočí! Ještě na mě dělá rukou gesta z otevřeného okénka, nebo co ... Ty vole!, kdo jezdíte, čímkoliv, používejte zrcátko a dávejte směrovku včas! Tím, že ji dáte dřív přece nic nezkazíte! Děda zpomaloval, věděl, že bude odbočovat, já za ním jel dobře 30 vteřin, nemám to zrovna tichoučké! Naštěstí jsem jel za ním také krokem, začal jsem sice blikat dřív ale co z toho. Děda něco z otevřeného okna huhlal, že jako bliká ... zařval jsem na něho, že: "Dřív, dřív!" Stejně určitě bude svojí babče vykládat, že ti mladí na těch motorkách jezdějí jako blázni! Všichni se pozabíjejí a bude. Cože ses dědku? Povídám blázni, mámo, blázni jsou to! Jojo zahni, táto, zahni. V zatáčkách za Podhradím se zbavuju frustrace :), mám toho dnes už dost. Jedu až do Opavy, žádné zkratky, odsud domů, rovně, do garáže. V 18.15 už sedím na gauči, venku slyším přijíždět ranní ptáče - kolegu s TLkem ...

Pár fotek zde (bez hesla) http://xj650.rajce.net/Svatovaclavska odkaz na městečko http://www.potstat.cz/ , možná se tam dovíme co je to na tom náměstí ... co?

ECCE HOMO Šternberk

21. září 2011 v 21:49 | MirT
Sobotní vyjížďce na známou trať, jak jinak, předcházel páteční pobyt v hospodě (tzv. "schůze"). Tentokrát byla místem činu Ježňura, hospůdka na Ježníku. Nalíval jsem se karamelizovanou jedenáctkou od Staropramenu ... Původně jsem měl v úmyslu jet kus s klukama na sraz TDM na Velkém Sedle u Kružberské přehrady, ale pouhé tři výše zmíněné jedenáctky mi v sobotu ráno tepaly v hlavě, takže jsem musel počkat až toho nechají ...

... vytahuju motorku z garáže, z náměstí je slyšet dechovku, právě spustila řízný pochod, který se jasně nese ránem babího léta do daleka. Krnovské hudební slavnosti. Opozdil jsem se asi o hodinu, tím pádem jsem jel sám, sice dohodnutým směrem, ale přece jen trochu jinudy. Moje trasa byla takováto - Brumovice, V. Heraltice, Jakartovice, Deštné, Hořejší Kunčice, Kerhartice, pak přes hráz Kružberské přehrady. Tady už jsem zahlídl cedulku ohledně těch TDM (časem budou mít kluci fotky tady http://www.yamaha-tdm.cz/index.html?id=95) , ale rohodl jsem se neztrácet tam čas očumováním strojů, které má stejně většina naší partičky. Ani jsem neubral. Den byl nádherný - počasí jako panna a já si jedu na "bubínku", krása! Na křižovatce před Svatoňovicemi, před přejezdem, odbočuju na Budišov n. Budišovkou. Cítím spálené uhlí, vidím dým, ha na kolejích "parňas"! ... parní lokomotiva dýmající a supající jako za starých časů, kolem houf lidí a děcek ... neodolám, nakonec se otáčím a jdu taky zírat na mašinku.


V otevřené krajině se vyjímá báječně, jako v "Tenkrát na západě" ... ta lokomotiva samozřejmě :)


... no nic, jedu dál - Budišov, Guntramovice, ve Staré Libavé doprava na Moravský Beroun - cesta je super, znám to tu a o to je jízda příjemnější, jako obout boty na běhání :)

Za Horními Loděnicemi vyfrézovaná cesta, ale dá se to. Pak už zatáčky Ecce Homa a světe div se, jsem tu sám, stihnu 2x nahoru dolů. Nesnažím se být co nejrychlejší, pokouším se o maximální plynulost. Pak nahoře zastavím na cigárko ... a teď něco o historii trati tady http://www.eccehomo.cz/historie/ fotogalerie - dole až z roku 1905! http://www.eccehomo.cz/mediazone/foto/ . Trať má i svoji smutnou zatáčku, Sojkovu ...


... která že to je? Najdete ji tady http://www.panoramio.com/photo/25744567 , tady je příběh http://www.eccehomo.cz/historie/legendy-ecce-homo/bruno-sojka/ a tady dokonce i fotky pro otrlé http://www.motorjournal.cz/2001/15/mj15soj.html ... chvíli posedávám na svodidlech sám. Brzy se ale objeví mlaďoch na malorážce v kůži, stupačky odřené, "slajdry" odřené. Ptám se jestli odsud? Klučina přikyvuje. Ptám se jestli už spadl? Takže jo, ale o pár zatáček výš, ne na trati. Je ze Studené Loučky a napadlo ho totéž co mne. Brzy bude listí a pak bude šlus. Myslím, že kdybychom si dali závod, zachránily by mně jen ty dlouhé rovinky mezi zatáčkami :)

Za chvíli slyším známé burácení a pak vidím známou trojici TDM, mí dnešní společníci! Mávám ale nevidí mě, no nic za chvíli je uslyšíme burácet po trati. A taky že jo. Zastavují u nás. Je to typické "knedlíkovské" setkání, jakápak náhoda :). Po nich se objeví i mlaďochův kámoš. Je čas se posunout a tak "Jedem ať se zahřejem!"


(Všimněte si na fotce, jaký je rozdíl mezi postavami těch maldíků a nás - staříků :) ... Takže dosavadní hladkou plynulost je třeba vyměnit za hrubou rychlost. Předjíždíme auta ještě v zatáčkách za Eccem, chvilkama jedem i 160, pila! Odbočujeme na Břidličnou, Malou Štáhli a valíme co to jde na Bruntál. Napsal jsem o tom Rudovi tohle: "V sobotu jsme jeli jako zvěř od M. Štáhle na Bruntál. Jel jsem těsně za Borisem tak 4-5m, vyjedeme ze zatáčky, ještě dobré kilo na tachometru a před náma v levém pruhu se válí mašina a v našem pruhu tuna vapexu a hned další pravá zatáčka! Myslel jsem, že to bude jasná páka, ale kupodivu se ten vapex nebo co to bylo za srágoru chovalo líp než obyčejný prach, takže se na tom zázračně dalo trochu zpomalit. Mávli jsme na ty zoufalce co nás ještě zdravili, místo toho aby si některý z nich stoupl před zatáčku a zpomaloval provoz ... no co už, předvedli jsme jim, že ocelota nedojmeš tím, že mu ukážeš jiného mrtvého ocelota a rvali jsme to jak medvěd pi*u dál. Ačkoliv, teď mně napadá, že nás možná nezdravili ale natahovali ruce před sebe aby se ujistili, jestli nezačíná pršet. Než jsme se objevili, muselo to znít jako blížící se náhlá "summer storm" (letní bouře) 3 dvouválce s otevřenými výfuky a jeden s normálními (já, Boris, Jarda, Michal) ... :) "

No a tak nějak to bylo. Prostě krása.




Červenohorské sedlo

19. září 2011 v 0:13 | MirT
Čtvrtek začal chvíli po rozednění smradem z prvního cigára balkonového huliče. Přirazit rázně ventilačku bylo pozdě, zašel jsem si teda na WC a napít se. Při té příležitosti jsem zkontroloval krom záchodu i východ a západ. Ráno začínalo modře. Skvěle! Teploměr ukazuje pouhých 10°C, ale to se ještě vybere. Rozhodl jsem se, že pokud se nikdo neozve s prací do 10.00 a počasí vydrží jedu na Čevenohorské Sedlo. Sem, na stranu od Šumperka, přijde podzim se svým listím nejdřív, takže žádné odkládání. Jakmile holky odešly do školky, školy a kanceláře, umyl jsem nádobí, zašel do obchodu, zaplatil účty, zkontroloval e-mail, nachystal si svačinu, uvařil do malé termosky čaj a mazal do garáže. Netlačil mne čas ani sraz s nikým dalším takže jsem opět v klídku zkontroloval tlak a olej, vyčistil plexi na přilbě, pár maličkostí nandal do tankvaku a vyrazil.


Naštěstí se oproti ranním deseti přece jen oteplilo, takže bylo příjemně. Na obloze občas nějaký ten bílý mráček. Krása! Od Bruntálu až do Sobotína prázdná cesta, prostě jsem měl štěstí. Trochu jsem v tom nadšení pozapomněl na stav benzínu a minul levnější pumpy. Další pižkou na kráse byla značka oznamující plošnou opravu silnice vedoucí na Sedlo ze šumperské strany. Hned za první zatáčkou plnou šterku jsem zastavil abych si odskočil a zahřál se troškou čaje. Přece jen jsem byl v "horách" :) a bylo tu o pořádný kus chladněji. Po pár minutách jsem zjistil, že vyjížďka na Sedlo dopoledne v pracovním dnu nebyl tak docela nejšťastnější nápad. Tolik kamionů hned tak někde neprojede! Čekal jsem na delší mezeru. Nakonec jsem usoudil, že bych snad nejspíš musel čekat do soboty a tak jsem vyrazil. Kupodivu se mi podařilo zdolat pár náklaďáků poměrně pohodlě a závěje štěrku rozházeli většinou na rovných úsecích, zatáčky byly poměrně čisté. Na vrcholu sedla se mi rozsvítila kontrolka paliva, takže jsem chtě nechtě musel sjet až do Jeseníku na Agip a nabrat alespoň dva litry toho letos nejdražšího benzínu co motorka do bandasky dostala - za bezmála 36,- K/l! No hnus. Cestou jsem nezahlídnul žádné policajty, takže zpátky na Sedlo jsem jel přes obec svižněji. Na semaforu v Domašově jsem se postavil dopředu a pak jsem měl před sebou úplně čistou, prázdnou novou cestu až nahoru. Na prázném parkovišti jsem zastavil na vyhlídce ...


... vzpomněl jsem si na knížku "Šťastný František". Píše se v ní jak tu někdy v dubnu kolem roku 1960 byl F.Š. coby mladý talent na soustředění motocyklových závodníků. Vždy kolem 13.00 si dali závod dolů do Domašova k hospodě "bez motoru". Jednou, aby jim to Franta ukázal tak si tajně sundal řetěz aby mu to jelo dolů rychleji a dole ho pak zase nasadil. Bohužel si u toho zasvinil ruce, jak jinak a tak mu na tu kulišárnu kamarádi přišli. Právě zde, ke konci soustředění za ním přišli strakoničtí a nabídli mu aby u nich závodil na 350 ... jenže při závodě v Poděbradech - ještě na svém motocyklu Blesk Speciál jezdil tak divoce, dokoce nakonec spadl, že závodníci ČZ jej zrovna nedoporučili, takže z toho žádné angažmá u ČZ nebylo. Nakonec se jel zeptat do Jawy a po čase byl přijat abyl jezdil půllitr ...

No nic, v 15.15 bylo třeba vyzvednout Ellu ze Školky, takže vzhůru dolů, po nové k Domašovu a pak nahoru směr Vidly, Vrbno, Andělská, Bruntál. V kopci za Bělou se vždy rád ohlédnu zpátky na hradbu lesa ...


Z plácku v zatáčce mě najonec vypudí kamion. Jeho řidič - starší chlápek se na mne dokonce usměje, asi ho ještě dnes žádný motorkář nenasral ...


Kousek před Andělskou dojíždím dva čopristy - pomalejší je zjevně slečna, ten ve předu se mě chvíli snaží držet. Ani nevím co má za mašinu. Vepředu mu svítí tolik světel, že to oslňuje i za jasného dne. Nejedu moc rychle, ale zatáčky jsou pro čopra přece jen příliš ostré. Snaží se o to víc na rovinkách. Bude to asi objemná strojovna podle rámusu - mohutného velkoobjemového bubnování co přehlušuje můj skromný bubínek. Navíc tolik světla v zrcátkách ...tak za to na chvíli pořádně vemu a ujedu. V Bruntále doplním levnější benál. Teď už mne ale čas docela tlačí, takže uháním z kopce fofrem domů, ještěk Ptašnikovic rodinná zatáčka ... cestou potkám pár prvních motorkářů co si vyrazili po práci. Já si své odjel, je to teď od Bruntálu na sever celé jejich :)

Vítkov - Podhradí

14. září 2011 v 11:49 | MirT
Už druhou noc se mi nad ránem zdály sny o jízdě. Sezona se blíží ke konci a je třeba z ní vytřískat co se dá. Přemýšlím kam jet abych si užil nějaké zatáčky a stihl to za dvě hodiny i s cestou do garáže a zpátky. Napadá mne nejbližší zatáčkovitý úsek Bruntál - malá Štáhle (Rýmařov), ten můžu sjet vždycky, zůstává čistý až do konce. Už to mám, dlouho jsem nebyl v Podhradí! Je třeba si jej sjet dřív než zapadá listím, které ubere na jistotě i suché. Rychle promýšlím trasu, zatímco rvu ze sklepa kolo, nasedám a šlapu do garáže ... takže Neplachovice Zadky, Stěbořice, Zlatníky, Slavkov, Otice, Uhlířov, Štáblovice, Mikolajice, Melč, Radkov a jsem tam - cca 50km ...


Řekl jsem dvě hodiny, uvidíme. Vytahuju SV, kontroluju olej a tlak v penumatikách, převlíkám se. Kupodivu mi to jde rychleji, než když mám s někým sraz. Bez pobíhání po garáži. Za 15 minut jsem na cestě. Fouká nepříjemně silný vítr, ale je zatím teplý a nedá se s tím stejně nic dělat. Vybral jsem si docela příjemně klikatou trasu. Cesta sice není z nejhladších, ale bez děr. Hlavně že jedu! Provoz je sice malý, ale občas dojíždím traktor, na silnici je vytahaná hlína. Je třeba na to myslet! Takový chlápek, co jezdí v traktoru po poli celý den tam a zpět s nějakým nářadím může být při přejezdech nebezpečný. Časový harmonogram mi zatím vychází. Zatáčky v Podhradí, kde jsme před lety z jara vlastně zahajovali sezonu amatérskými závody do vrchu (tzv. Malér Cup - už jej bohužel nepořádají), projíždím dolů směrem na Vítkov za bílou dodávkou. Pokračuju ještě kousek za Podhradí, ve druhé zatáčce však dojíždím několik aut, tak se otáčím a hurá zpátky do kopce dokud je prázdný. Bohužel to stihnu jen jednou a bez zastávky mažu domů. V lesním úseku před Mikolajicema dojíždím kolonu aut, která mi zkazí tento úsek, nikam se necpu. Zdolávám je až za obcí všechny na jeden mohutný, burácející zátah čtverky. Před Oticema dojíždím rychle jedoucí dvojici aut těsně za sebou. Chvíli stagnuju za nima aby si mě všimli, než se přes ně přehrnu. V Oticích opět odbočuju na Slavkov, dojíždím pomalu jedoucí dobytčák. Před přejezdem ten náklaďák vyhodí blinkr doleva a taky do levé poloviny silnice najede. Trochu mě to překvapí, ale pak mám pocit, že to udělal proto aby mi zarazil předjíždění - z prava se blíží vlak a kdybych ho začal předjíždět před přejezdem, kdoví jestli bych jej včas uviděl. Je tam nechráněný přejezd, bez světel, se stopkou ... co ale znamená taková stopka v otevřené krajině pro rozjetého typa na mašině! Kdoví, možná mi zachránil život. Ve Slavkově pro změnu dojíždím traktor. Zpomaluje až bez blinkru zaství úplně, ale jen na vteřinku. V okamžiku kdy ho začínám předjíždět už bliká doleva a začíná odbočovat! Nadávám si, nadávám na něho, nadávám každému kdo začne blikat až současně s odbočováním - tento problém mám už dávno na prvním místě pomyslného seznamu všech silničních nástrah a nebezpečí. Přesto se minimálně 1x v roce právě v této situaci octnu. Lidi prostě blikají na poslední chvíli, nepoužívají zrcátka, lepí si na sklo černé folie, nedívají se kolem sebe, telefonují ... no a my do toho jezdíme rychle. Nicméně se mnohem více soustředíme na jízdu než řidič auta. Než řidič auta, který se vyleká a nadává na motorkáře, který přiburácí jako temný anděl, jakoby odnikud, jakoby spadl z nebe ... no bodejť by se nelekl když do zpětného zrcátka se mrknul naposledy když odrážel od baráku, pokud vůbec. No nic, jsem na hlavní silnici od Opavy. Jedu stovkou za kolonou několika aut, zezadu se na mne tlačí nějaký typan s Medvědem kombi, slyším jak podřazuje a vyráží předjíždět na nejméně vhodném úseku, do mírného stoupání za které není vidět. Auta přede mnou začínají lehce zmatkovat a dělat mu místo kdyby něco, z Medvěda jde černý dým jak drží plnej. Zavírám plyn a nechávám si větší místo. Z povzdálí sleduju jak ten pacient ohrožuje sebe i ostatní a to jsem si při předjíždění všiml, že to byl seriozně vyhlížející člověk k padesátce, s brejlema a maminou vedle sebe. Nechápu. Měla to snad být výzva pro mne nebo mu připadal ten docela plynulý přesun stovkou mezi obcemi tak pomalý až ho to vyprovokovalo k adrenalinové akci? Tímto mu posílám pomyslné platíčko diazepamu a balení papírových kapesníčků aby si mohl setřít ten adrenalín co mu nutně musel cákat z uší ... :)

Já jsem se do svého limitu dvou hodin i s cestou do a z garáže nakonec vlezl a své dvě hoďky si užil. Chtělo by to ale o hodinku víc mimálně a dát si ty zatáčky v Podhradí alespoň 2x ...


Mám v plánu si před listopadem - rozuměj listí spadem :), dát ještě letos v rychlém tempu Ecce Homo starou trať, Janské Koupele a Červenohorské sedlo - to ale pro změnu ze strany od Loučné n. Desnou - přes vrchol dolů na Domašov a zase nahoru a dolů a pak přes Vidly a Andělskou - mazec :). Tak uvidím, zda mi to vyjde za přijatelných podmínek ...

Branná 2011

10. září 2011 v 22:20 | MirT
V pátek před závody v Branné jsme se tradičně sešli v hospě, abychom se domluvili kdy vyrazíme. Osobně jsem byl už tak nějak z minulého týdne domluvený s Ivošem na sobotní tréning a Jituš si podle toho naplánovala víkend, takže přes to vlak už prostě nejel. Škoda, jel bych oba dny. Takový byl vlastně původní Ivošův plán, který se ale poměrně rychle smrsknul jen na sobotu a nakonec z něj v tu sobotu vypadlo, že má odpoledne ještě nějaké plány, takže jsme odtamtud odjížděli v 16.30, ale nepředbíhejme událostem ...

... takže jsme se teda v ten pátek poměrně rychle rozdělili na sobotňáky a nedělňáky a věnovali se novince - nefiltrovanému pivu. Abych nezapomněl - Ivo ten večer dorazil do hospy na svém novém přírůstku "Marlboro Marylin", v džísce, kožené kukle a předními deskami svírajícími kotouč tak pevně, že to rozhašený motor se zasviněnými karbci sotva utáhl. Když pak chtěl odjet na další noční akci, motoru se vůbec nechtělo, nicméně nakonec odjel, kamsi, pařit až do dvou do rána.

Večer jsme ještě probírali, kdo je vlastně ona "Pamela" z článku "Surfing na Opavici" - tak už jsem to tam Karle v komentáři vysvětlil. Totiž tyhle moje bláboly občas, zdá se, žijí tak nějak vlastním životem :). Járek, tuším že to byl on (?) nás pozval na skvělé bramboráky, objevila se na chvíli i Lenka Veeferka a taky Karel D. co mu stále ne a nemaže motor jeho mašiny:) Takže jsme to všechno probrali a byl čas zaplatit, mazat domů a těšit se na sobotu (neděli).

Sobotní ráno bylo zamračené, ale v případě této akce to nehrálo vůbec žádnou roli. Naštěstí bylo příjemně teplo. Vstal jsem poměrně brzo, ale zdržely mne velmi řídké následky nefiltrovaného piva, takže jsem nakonec pobíhal po garáži stejně zmateně jako obvykle, nicméně jsem na místo srazu na svém XJ650 dorazil jako první i přesto, že jsem po vytlačení stroje z garáže musel potupně ještě jednou odběhnout do křoví. Ivoš na CB sice přijel za chvilku, ale nebyl si jistý zda vydrží s benálem k levnější pumpě a tak odfrčel pro kapku toho drahého. Pak jsme teda konečně vyrazili. Bylo to velmi rychlé :) ... Ivošovi jsem samozřejmě nestačil. Ještě, že jsem nejel na Esvéčku - neměl bych se na co vymlouvat. Aby mi po něm nebylo smutno, parkoval jsem v Branné hned vedle dvou, přičemž jedno mělo řetěz úplně suchý a fakticky rezavý a druhé pro změnu zase nosič kufru jako pružinu - no co už. Na závodišti vládla poklidná atmosféra. Počasí ideální, množství diváků oproti nedělním závodům čtvrtinové, žádné fronty. Pořídili jsme si tedy vstupenky za kilčo, k tomu za třicet výroční mosaznou plaketku a já ještě program. Zrovna jely sidecary, na jednom jako spolujezdec (mitfára, vopice) náš oblíbený "Žluťák" pan Exner Jan. V zatáčce u kovárny sajda jejich BSA500 pokaždé ve vzduchu, no vypadalo to na pohled výborně, ale rozhodně bych si s panem Exnerem místo nevyměnil, u stánku s pivem a klobásou jsem se cítil bezpečněji. V každém případku jsem nedřel kožkou o asfalt. Postupně jsme se v pauzách mezi starty jednotlivých tříd propracovali až do depa, kde jsem se oddal slastnému zevlování a všemožnému okounění. Ne tak Ivoš! Zamkl si přilbu k motorce, takže měl prázdé ruce a navíc ve svojí "patinovaté" kožce zřejmě budil dojem, že sem, do depa patří jako ostatní účinkující. Z povzdálí jsem sledoval, jak se pouští do debat se závodníky a mechaniky, kteří při prvním dnu závodního víkendu ještě nybyli otrávení z lidí co jim strkají nos kam až to jde. U jedněch jsme se dozvěděli, že Pneumatiky Haidenau tady jeden prodává i v racingové směsi pod označením RS (?) - vzorek měly totožný s cestovní verzí, ale ta směs! Měkoučká jak se patří. Sobotní vstřícnost dospěla tak daleko, že Ivošovi nabídli pár tréningových kol tuším ve třídě Club sport 500 do r. 78 ...

V jednu chvíli se objevil postarší závodník ve srandovních (dobových) botách připomínajících tzv. "koně". Upozornil jsem na ně Ivoše polohlasem:"... ty boty, ty boty, ty boty!" Ivo na to: "Koně." Já na to:"Závodní koně!" Pak jsme dostali hlad. U stánku s grilovaným kuřetem došlo k menší slovní přestřelce se dvěma týpky, co pokračovali v chlastací krasojízdě zřejmě od pátku, neboť prosté stání na místě jim činilo značné potíže. Batohy neměli. Nakonec se Ivošovi omluvili a chvíli jsme s nima rozprávěli, šlo jim tedy dost blbě rozumět, ale snažili se. Později jsem je ještě několikrát zahlídnul na různých místech. Chvíli na to jsme se opět zanořili do depa, kde jsem uletěl na hliníkové nádrži Parusova ESA, jako se mi to ostatně stává každý rok. Kolem poledne jsme se konečně našli s Vlasťou, dal jsem si s ním pivo, bramborák a cigáro. Měl neuvěřitelně zdevastované boty, vnitřní hrany podrážek prodřené durch. No - Vlastík prostě. Chvíli na to z Ivoše vypadlo, že odpoledne má ještě další plány a že je třeba vyrazit. A tak jsme jeli. Navrhl jsem, že pokud spěchají, ať se se mnou nezdržují, což Ivoš zamítl. Jel jsem tedy první. V Lipové jsem dojel dlouhou formaci polských čopráků. Nějak jsem neměl odvahu mezi ně vjet, předjet je najednou se nedalo. Moje obavy však nesdílel ani jeden z mých dvou parťáků, vjeli do toho a nakonec je předjeli. Mně se to podařilo až na semaforu na uzavírce v Domašově či Bělé (?). Teď jsem jel poslední a protijedoucí motorkáři mně upozorňovali na policajty a tak jsem zvolnil úplně, takže mi ti dva zase zmizeli. Počkali mě na kopci nad Bělou, aby mi zase zmizeli za Videlským úsekem, na němž Ivoš deklasoval jakéhosi zoufalce na supersportu. Za Vrbnem se naše cesty rozdělily úplně, což jsem poznal podle toho, že v zatáčkovitém úseku před Andělskou se přeze mne přehrnul jen ten zhrzený supersporťák, aby na vrcholu předváděl jak pomalu a už hodně dlouho dopíjí čerstvě otevřenou petku vody :) V "Brutale" jsem nabral ten levnější a přijel za klukama na Ježník. Ivoš cosi Vlastíkovi opravoval na výfukové přívěře či co, pak chystal motorky na cestu s rodinou do Olomouce, zatímco ho Vlasťa lákal na jakousi bečku ke kamarádovi. Nafotil jsem si teda XS750 - Cafe racer projekt, kvůli návrhu samolepek na něj a zvedl kotvy ...

Letošní závody v Branné, jakési pomyslné ukončení sezony, jsem sice nevytěžil až do konce, nicméně musím říct, že tréningová sobota je příjemnější než přecpaná závodní neděle. A to je celé.


Sídliště prostě

1. září 2011 v 14:04 | MirT
Před chvílí mne na parkovišti před barákem zdrbal soused, že jsem mu při otvírání dveřma udělal červenou stopu na jeho novém stříbrném krasavci. Jsem si naprosto jistý, že jsem to já nebyl. Včera jsem z auta vystupoval sám a to jeho jsem si obdivně prohlížel - obrovský stříbrný kombík. Dal jsem si samozřejmě pozor abych se ho ani nedotkl - respektuju cizí majetek a nečiním druhým, co nechci aby oni mně činili. Dokonce jsem zašel až tak daleko, že jsem si šel batoh vytáhnout z druhé strany ... no ale vysvětluj to někomu kdo najde na svém novém autě červený šrám a vedle stojí odrbané staré červené. Tímto bych chtěl tomu člověku popřát hodně štěstí s parkováním na sídlišti a já si budu nadále dávat pozor, zvlášť když mám na celém světě asi jediný červené auto :)