Květen 2013


Horské silnice do třetice

26. května 2013 v 23:24 | MirT
Tak jsem je dnes pokořil všechny! Už je pozdě na nějaké vyprávění, své dojmy doplním později, tak si to třeba pohlídejte. Pár obrázků můžete bez hesla zkouknout tady http://xj650.rajce.net/Horske_silnice_Anselma_Vanzina fotky jsem dokonce doplnil popiskou dole pod obrázkem!

Tak tu je ten text:
Nejvíc toužím projet se na motorce, když je hnusně, nebo když prostě z jiných důvodů nemůžu. Proto jsem byl překvapený jak sviňa, že do zatažených žaluzií se opírá sluníčko, přestože hlásili hnus. Ze zkušenosti vím, že to ještě nic neznamená a rozhodující je pohled na západ. Kupodivu i tady bylo vymeteno. To znamená, že do oběda by to mělo vydržet. Zbývá trochu se poprat se svědomím, že já si jedu a holky zůstanou doma. Ale moc se jim nikam nechce, takže cesta je volná. Rychle jsem udělal společnou snídani nachystal si sváču a uvařil čaj to termosky. Venku je +10°C, tak to moc nehrotím. Co se týče té svačiny, už to tak dělám delší dobu. Ne z touhy po úspoře prachů, ale prostě se mi nechce ztrácet čas hledáním občerstvoven, kde se kupodivu stále ještě na člověka o víkendu většinou stejně dívají jako na obtížný hmyz a jídlo taky nebývá za ty peníze žádná hitparáda. Taky než ze sebe člověk sundá všechny ty věci a rozloží je kolem sebe ... pak se tam minimálně hodinu zasekne a přes ty hranolky se smaženým sejra pak nemůže dopnout bundu a to nemluvím o sklánění se k řídítkům a udržení pozornosti. Zkrátka není nad lehkou, vlastnoručně připravenou svačinku, pojídanou na pěkném místě. Co se týče tej termosky s čajem, obzváště jsem hrdý na vychytávku, kterou je ubrousek pod picím víčkem. Neustále mě nasíralo to sladké, lepivé mokro na všem v tankvaku a namočené a protržené mapy. Ubrousek pod víčkem to všechno perfektně pobere.

Do garáže jsem tentokrát jel autem, chtěl jsem co nejvíce ušetřit čas, protože mám před sebou cca 250km, protože chci být kolem oběda zpátky, protože se asi odpoledne zkazí počasí. Teplota se pohybovala lehce přes 16° což je prostě, co si budeme povídat, kosa. Spoléhal jsem na to, že se do černé kožky opře slunce a dohoní nějaký ten stupeň. Chtěl jsem jet polehku - bez kufru, jen s tankvakem ať se s tím nemlátím, pokud budou cesty rozbité, takže riskuju a jedu bez nepromoku, čehož jsem později trochu litoval, protože jsem se oblíkl tak na hraně tepelného komfortu. Vyrazil jsem nakonec kolem 10. a stodvacítkou uháněl na Opavu, Hradec n. M. a Fulnek. Je to poněkud přímočaré, ale čas hrál kvapík. Z Fulneku jsem potřeboval poprve odbočit na neznámou cestu, abych propojil silnice do jakéhosi okruhu - to propojení vyznačím dole do mapky.

Odbočuji tedy na Jestřabí, kupodivu odbočku nacházím úplně na poprve. Venkovská cestička je překvapivě docela dobrá, klikatá a vede bujnou zelení do kopce. Pochvaluji si jak to pěkně začíná. Za Kletnou zastavuji před odbočkou na Pohoř a dělám první fotku. Snažím se zapamatovat orientační body podle svojí cestovní mapky, turistické mapy a autoatlasu. Od západu se začíná mračit a tak zvažuju zda je moudré pokračovat. Zatím však šlo všechno příjemně a tak odbočím na Pohoř.
Hned za odbočkou je jakýsi rybníček s cedulí "Koupání na vlastní nebezpečí". Jakoby se se snad někdy někdo v této zemi cítil za někoho cizího zodpovědný. Rybníček vypadá poměrně čistě. Mám dojem, že jsem za hrází zahlédl snad dokonce nějaké karavany? Silnice, ačkoliv se bohybuji naprostým zapadákovem, poměrně dobrá. Vede lesem do kopce, po včerejším dešti je ještě místy vlhká. Asi docela lilo, všude spousta naplaveného štěrku, ale žádné převeliké drncání, nerovnosti, díry.

V Pohoři, přímo v obci mi před motorkou přeskočí přes cestu zajíc. Přibíhal si klidně z vedlejší, ale vypadal naprosto skvěle! Parádní kus, který by mohl hrát zajíce i v americkém filmu. Dlouhé nohy, štíhlé tělo a ta rychlost! A ty dlouhé vysoké skoky!
Proletěl přede mnou jako šipka ve výšce světel a hupsnul do zeleného obilí na druhé straně cesty jako do rybníka. A hladina z klasů se za ním navždy zavřela :) ... Jel jsem pomalu takže jsem si ho včas všimnul. Dokonce i chlápka s kolečkama co na tu scénku v jinak ospalé vesnici koukal, ajko by ten zajac byl jeho.

Před nájezdem na horskou 4 dělám fotku. Vede s kopce dolů po kvalitním povrchu, takže jsem se na chvíli nechal strhnout k prudšímu tempu. Hned v první serpentině však brejkuju na naplaveném štěrku. Po zbytek vyjížďky mě čekal štěrk snad v každé zatáčce. Bude chvíli trvat než jej při minimálním provozu auta odmetají na krajnici, aby pak zase další liják nachystal stejnou pastičku pro idealisty mého typu.

Opatrně vjíždím do Oder abych se nezamotal. Nakonec se to stejně stane, ale za orientační bod si volím benzínku. Nikde však nevidím značku a v dohledu jen dvě romská děcka - kluk kolem osmi let a holka tak deset. Odhaduju, že by mohli vědět kde je benzínka. Dojedu k nim a ptám se kluka, kde je benzínka a on na mě spustí, že když jeho tata potřebuje benzín, tak že jede tam a tam, bůhví kam ... Mimoděk se mi samo nadzvedne obočí :). Tady mi, zdá se, pšenka nepokvete. Obrátím se na děvče a ptám se jestli tudy dojedu k benzínce a ukážu před sebe. Přikývne. Řeknu ahoj, nechám je přejít a vjíždím na náměstí, za chvilku vidím značku. Ty vole, když tata potřebuje benzín ... :)

Benzín ještě mám tak míjím čerpačku a na kruhovém objezdu odbočuji na druhém výjezdu k rybníkům. Silnice podél nich je hladká a rovná. Voda v rybnících kalná. Na několika místech by se dalo i zastavit, ale nebe hrozivě potemnělo a na plexi se občas objeví kapka. Nějaké postávání si nemůžu dovolit, jsem na začátku, zatím se daří a pokud má začít chcát, udělám si pauzu až to začne. Někde pod přístřeškem. Rybníky nechávám za sebou a podjíždím pod D1, projedu Vražné, Hynčice a zase přes D1, tentokrát nadjezdem, přes hlavní 647 na Hranice a vzhůru do lesa po horské 7 do Veselí. Cesta opět pěkná, tak za to beru. A zas jen k první zatáčce! To převýšení je zkrátka takové, že ten štěrk to tam prostě vyplaví. Je to škoda.

Projíždím Veselí a jsem na cestě 8. Vede zpátky, dolů do Oder. Zastavil jsem na pěkném místečku s průhledem na rybníky - viz fotka. Vítr odehnal hradbu mraků, zdá se, že to vydrží, tak si dám pauzu na chleba a čaj. Celou dobu kolem neprojelo jediné auto. Rázuju kolem a snažím se o nějaký rozumný záběr. Vím, že až uvidím ty fotky v počítači, výsledek bude naprostá nuda. Jsem ale spokojený s tím co vidím naživo, takže "na palubě vládne dobrá nálada". O serpetinu níže je u silnice lavička a jakási mohyla s chybějící pamětní deskou. Asi stavitelům silnic. Možná osvoboditelům. Kdo ví? Snad ten kdo si tu desku odnesl. Na co asi? Někde tady byla kdysi pořízena fotka s motorkami z archivu rodiny Mateiciucových. Snad jim nebude vadit trocha popularity. (Před rybníky byla odbočka k areálu firmy MATEICIUC a.s. www.mat-plasty.cz).

Sjíždím k městu s vypnutým motorem a přemýšlím, jak se dole napojím na horskou 1, Odry - Dobešov. Ale je to jednoduché. Hned na začátku města je směrovka nahoru na Dobešov, kudy se v rámci cvičení 1829 maníci arcivévody Evžena plahočili po rozmoklé cestě se svými děly k Dobešovu. Muselo to být asi opravdu maso. Arcivévoda pak podpořil výstavbu silnic.

Po tomhle úseku by se dalo i jet svižně, ale 2x se mi už dostalo varování tak si dávám rezervu a kochám se. Nahoře před Dobešovem je to placka. Všude kolem řepka šíří svoji těžkou vůni. Mám ji rád, vyvolává mi čertví proč vzpomínky na staré časy. V Doběšově odbočuji doprava na šestku, která vede zase dolů, do Jakubčovic. Zase ten naplavený štěrk, jinak pěkná cesta lesem. Jedu "bez motoru". Úplně dole, z lesa ven, přede mnou výhled na lom. Za chvíli jedu kolem něj do Heřmánek, kde je odbočka doprava na horskou 5, hned za hospodou. Kdysi jsme si tu s Leošem dali skvělý guláš, když jsme až sem zabloudili na starých motorkách. Tahle silnice je docela široká, zato příliš krátká. Vmžiku jsem v Heřmanicích. Tady zase doprava, dolů po horské 9 na Vítovku. Je čas na další pauzu. Kde se vzala, tu se vzala - kaplička :).

Zbývá sjet 200 metrů do Vítovky a neminout odbočku na poslední horskou 2 do Tošovic. Průjez Vítovkou je vlastně nejhorší z celé cesty. Samá díra! Odbočka na Tošovice je ostrá s opravdovou závějí štěrku. Tolik materiálu se zbůhdarma válí po cestě. Raději pouštím paní v SUV, která mi ponechala jen velmi málo místa abych nějak odbočil. Najednou jsem rád, že tahle silnice je poslední. Bolí mě ruce ze spojky a plynu a pomalé jízdy, bez možnosti "opřít se o vzduch". V první serpentině parkují týpci se svahovými padáky. Na kopci opět plochá krajina až na jakýsi, nejspíš umělý, hrb hlíny, kde je zbudována bobová dráha a nikdo na ní.

Za chvíli už sjíždím dolů do Jerlochovic, kde odbočím doleva, chvíli jedu rovně a pomalu abych ve Vlkovicích neminul odbočku doleva, zase zpátky ke své oblíbené kapličce. Těsně před odbočkou mě na kaši roztroubí nějaký mamlas ve fabce. Chvilku bojuju s tím abych mu neukázal vztyčený prostředníček, ale v poslední chvilce z toho udělám něco jako omluvné gesto, ale nadávám na toho vocase až k tej kapličce, kde odbočka zpátky k Heřmanicím je tak prudká a s nezbytnou závějí štěrku a přes hrb, že musím zastavit a couvnout a odbočit na dvakrát. Ruce už fakt necítím. Znovu se předvedu Heřmanickým chlápkům stojícím po obědě mezi záhony s rukama v bok - klasická to pozice strejců zahradních. Sjedu do Heřmánek a mažu doprava na Vítkov po silnici, kde se dá opravdu "mazat". Nějak už na to ale nemám tu správnou jiskru.

Vlevo před přejezdem hledám očima na kopci v lese "Švédskou Skálu" s vyhlídkou o které jsem četl tady http://www.turistika.cz/mista/svedska-skala. Je tam, zatím jsem ale nezjistil, kudy tam. Tak příště. Fičím po známé trase ku Vítkovu, dolů do Podhradí a nahoru z Podhradí k hradu :). Ty ruce! Mířím na benzínku Neplachovice - Zadky. Trasa je pro mnohé notoricky známá, takže se s popisem nebudu unavovat. Mám toho pro dnešek dost. Nájezd k benzině opět vydatně
posypaný štěrkem. Hotová past, past vedle pasti. Ale benál za 33,40.

Co dodat na závěr? Čekal jsem rozbité cesty, ale byly ve velmi dobrém stavu. Vyhlídky do kraje nebyly jako za císaře pána, kdy se na půdě pěstovaly plodiny. Teď vedou skrz lesy. To má svou výhodu - za horkých letních dnů si tudy můžem udělat chladivou stinnou vyjížďku. Byla by to příjemná akce. Fotek je pravda málo, ale představ si, že pro každý záběr musíš zastavit, vytáhnout foťák, sundat rukavici ... Určitě se sem rád vrátím, určité úseky vypustím aby to mělo spád. Takže kdo by měl zájem? P.S. - SVčko na takové courání moc není, takže příště piáno na XJ.



Dodatek k horským silnicím

25. května 2013 v 21:00 | MirT
Jako z udělání, venku chčije a chčije! Sotva se udělá pěkně, jedu tam. Zatím jsem to prozkoumal teoreticky a zaznačil fotky z předchozího článku do mapy spolu s těmi silnicemi - myslím, že je to přehlednější. Snad to nebude úplný tankodrom... ale udělal jsem to krásně, co?


Horské silnice v oderském regionu

21. května 2013 v 20:55 | MirT
Týká se dalšího italského stavitele působícího vedle Angela Migliariny ve Slezsku http://www.oderske-vrchy.cz/clanek/vyznamne-osobnosti/vanzin-anselmo/1/

... naprosto mě rozsekala fotka z historické vyjížďky v článku


Třetí serpentina horské silnice Odry - Veselí (u bývalé lyžařské louky). V pozadí horská silnice Odry - Pohoř, dobová fotografie (zdroj: archiv Emila a Zdenka Mateiciucových)

Podřezávati si větev

20. května 2013 v 19:53 | MirT

... kdejaký šroubeček se vyrábí v Číně. Za chvíli u nás nebude nikdo nic umět udělat a budeme upe v pasti. Vlastně už jsme. Unie z naší nepřipravené země udělala centrální sklad a křižovatku a jen tak mimochodem zlikvidovala spoustu malých výrobců, obchodníků, živnostníků. Za pár dotací na nesmysly si koupila náš trh. Nasekalo se tu supermárketů a průmyslových zón na zelené louce. Staré, krásné průmyslové areály ve městě chátrají. V neděli jsme nakoukli do Bredy - líbilo se mi jak je stavba průhledná a propojena se starým pivovarem. Jen jsem se pousmál nad těmi obchody - samý barevný hadřík a boty, ze zemí, kde to vyrábějí chudáci za hrst rýže. Jednou nám to spočítají.

Zapeklitá situace

16. května 2013 v 16:34 | MirT
... jenom blázen může gestikulovat na partu týpků se stejnými barvami na zádech. Obzvlášť když je někde dole malá nášivka MC :) a to bez ohledu na to zda a kdo je v právu. Usmívej se na svět a svět se bude usmívat na tebe. Pokud si teda nebude myslet, že se mu vysmíváš :)))