Září 2013

Super!

24. září 2013 v 17:02 | motorkari.cz
Kdo někdy viděl závod Red Bull Rookies Cupu, jak mlaďoši jedou v jednom chumlu na stejných mašinách pochopí, že vyhrát většinu závodů není žádná prča a je to mnohem zábavnější než soutěž prototypů Moto GP, kde jsou víceméně karty rozdány. Tento týpek to dokázal a mně až mrazí z šance, kterou má před sebou. Takže držme palce a hlavně ať se nerozseká http://www.motorkari.cz/motosport/silnicni/gp-125cc/karel-hanika-podepsal-s-red-bull-ktm-ajo-26407.html

Pro představu třeba Brno 2013 http://www.youtube.com/watch?v=Kc9KOGSll3o Karel Hanika je ten s číslem 98 ... prostě ten co vyhrál :)

Reporty z Red Bull Rookies Cupu na motorkari.cz http://www.motorkari.cz/motosport/silnicni/redbull-rookies-cup/

Hydrofobní impregnace

22. září 2013 v 13:53 | motorkari.cz

Mohlo by

22. září 2013 v 13:14 | od V.K.

Malé volno na můj způsob - díl II.

19. září 2013 v 0:24 | MirT
Tak trochu jsem si zadřel třísku s tím prvním dílem. Furt jsem to odkládal a nechtěl sem napsat nic dalšího, dokud sem nehodím, co jsem teda dělal, když jsem si mohl dělat cokoli. Takže bylo to takhle...

Měl jsem na výběr. Buď si užít absolutní "bezprizornost" nebo vyrazit za partičkou do Sklených Teplic, do termálnych kúpalísk a do proslulých harmaneckých zatáček. Nakonec jsem se rozhodl pro úplnou volnost a zůstal doma sám se sebou. Toto rozhodnutí sebou samozřejmě neslo odpovědnost nepromarnit ten čas. V marnění času a prokrastinaci jsem totiž mistrem světa! Tentokrát jsem nezklamal. Naplánoval jsem si všechno vaření oblíbených dobrot a časy jídla - nesnáším být hladový, došel si na dokonale promyšlený nákup aby mi nechybělo pivo, víno a žádná z mých oblíbených dobrot. Dále mě čekaly dva drobné úkoly - dokončit antikorozní úpravu vnitřku nádrže na XJ a namontovat ji a natřít střechu garáže. Odpoledne bylo obojí hotovo a iXJéčko připraveno odvéz svého pána kam si bude přát. Večer jsem si naplánoval sobotou, nastavil na mobilu budík na šestou a šel opravdu velmi, velmi brzo spát.

Sobota 06:00
Nepodlehl jsem žádným svodů a v šest nula nula se vymrštil z pelechu, došel si na záchod, pak se důkladně protáhnul. Pokud se dobře pamatuju, padly dokonce i nějaké kliky, dřepy, sklapovačky... věci co normálně (normální) člověk běžně nedělá! Dopřál jsem si horkou sprchu pak uvařil kávu - dvojitá dávka kávy, dvojitá dávka cukru, dvojitá smetánka, na pánev hodil dva tenoučké plátky šunky, pečlivě dohlédl na jejich stav než jsem je otočil a rozklepnul na ně dvě vejce a na ně plátek sýra... než pod pokličkou došly, připravil jsem si zeleninovou oblohu, do sklenice nalil rajčatovou šťávu, do druhé vodu. Dokonalá snídaně = dokonalé ráno, skvělé ráno - super den! Pak jsem si to všechno nanosil do obýváku, otevřel balkón ať slyším ptáky a ostatní cvrkot a vpustil slunce a letní vzduch a tak.

Plán byl jasný, budu jezdit na motorce dokud mi z toho nehrábne a cestou se zastavím někde na koupačku. To koupání jsem chvíli zvažoval a pak jsem ke svačině a termosce s čajem přibalil do batohu ještě neopren. Chlapi ještě nevyrazili do obchodu naproti manželkám aby jim pomohli s taškami a já už jsem páčil kolo ze sklepa a mazal do garáže. Vytlačil jsem XJ obešel nádž a chromy s měkým hadrem, oblíknul se a vyrazil. Tentokrát jsem to vymyslel tak, že první část trasy povede po promyšlené trase a pak se jakoby "ztratím". Prostě budu odbočovat spontánně. A tak jsem to i udělal. Už je to dlouho takže si moc nepamatuju kudy jsem se to vlastně motal, ale bylo to příjemné. Bylo krásně, bylo léto a času bylo habaděj...

K polednímu jsem se z časoprostoru vyloupl kdesi u Rýmařova. Usoudil jsem, že většího tepla se už nedočkám a tak jsem to vzal přes Břidličnou ke Slezské Hartě. V Roudně jsem se sjel podívat až dolů k vodě. Je tam malé molo, pár lodiček, hospoda, malé parkoviště, nikde ani noha, ale svlíknout se tam a vlézt do vody se mi zrovna tady nezamlouvalo. Vlastně jsem si myslel na jiné místo. Projel jsem pomalu lesem po staré cestě do Bílčic a za chvíli jsem byl "tam". Nevím, zda tam na příjezdové cestě kdy byla nějaká zakazující značka. Teď tam prostě nebyla. Možná ji tak dlouho někdo sundával, že jsem se buď trefil do mezidobí, kdy tam zrovna nebyla, nebo to kdosi vzdal. Nejsem žádný ignorant, ale jsou silnice, které si takovou značkou vymezují "vyvolení". Po takových stezkách se pak prohánějí sem a tam obří džípy, řízené obvykle arogantními tlusťochy kážícími vodu a pijícími víno.

Lesem, s kopce až k závoře jsem sjel s vypnutým motorem. Za závorou pokračuje asfaltka ještě asi deset metrů a pak pokračuje pod hladinou až do zatopené vesničky - tuším, že to byl Karlovec. Stojí tu několik aut rybářů. Na místě kdy jsem si naplánoval vlézt do vody je bohužel obsazeno. Nějací lidi spouštějí na vodu velký nafukovací člun, moc jim to nejde. Jsou oblečení, obutí a nechtějí se namočit. Nakonec tam nalezou a s pomocí pádel se neobratně pokoušejí odrazit od břehu. Z vlastní neblahé zkušenosti vím, že tyhle nafukovačky unáší vítr po hladině jako list. Aniž by to věděli, mají štěstí, že vítr fouká proti nim, takže se nemohou vzdálit od břehu a pohybují se stěží podél. Možná to dávají za vinu svojí nešikovnosti. Kdyby foukalo od břehu, asi by se radovali jak jim to pěkně odsejpá. Ovšem zpáty by pak museli obejít celou přehradu po svých jako kdysi já. Chvíli to pozoruju a pak jdu hledat klidnější místečko. Proderu se křovím a jsem na břehu. Houština sahá až k vodě a místa je právě tolik abych si moh sednou a pohodit vedle sebe batoh. Jaké báječné, klidné místečko! A nikdo další se sem už prostě nevleze. Rychle sjem se svlíknul, nasoukal se do neoprenu a šup do vody. Teplota vody pro hrdiny, pošuky a podivíny. Udělal jsem pár rychlých temp abych trochu rozproudil krev. Plácal jsem do vody cákal kolem sebe a vydával takové ty zvuky co dělaj lidi co vlezou do studenej vody a prostě si to užíval do okamžiku než jsem se otočil na záda a koukl se zpátky ke břehu. Musel jsem se smát. Takových míst, jako bylo to moje, bylo po břehu desítky a na každém tom místečku seděl v tichosti rybář. No museli mít ze mě ti chlapíci radost. Sedí tu od svítání, ani ťuk a pak si to tu přihasí týpek, převlíkne se za tuleně nebo co a rochní se tu jak hovado. Všechny hlavy otočené ke mně. Nikdo nechtěl zhoršit podmínky nějakým hulákáním a tak zoufale tiše sledovali tu svéráz národního rybolovu. Skoro jsem čekal, kdy po mně začnou házet šutrama. Raději jsem odplaval dál. Vodu uvnitř neoprenu už jsem si zahřál a náhražka tulení kůže příjemně nadnášela. Když jsem se opatrně a v tichosti vrátil na své místečko, dopřál jsem si sváču, horký čaj a cigaretku. Zvažoval jsem zda mám znovu vézt do vody, ale zvedl se docela svěží větřík, který hladinu rozhýbal do té míry, že vlnky začaly omývat moji miniaturní "pláž" výš a výš a tak jsem zvedl kotvu, převlíkl se a vypadl od tamtud. Po chladivé koupeli jsem se cítil skvěle. Motor stačil vychladnout, takže jsem jej musel nechat drobet prohřát, čímž jsem se stal pro zdejší rybářskou komunitu veřejným nepřítelem. No co už. Cestu domů jsem si náležitě vychutnal. Zítra si to zopakuju!

Na opakování jsem měl jen dopoledne. Odpoledne jsem musel mazat do Ostravy na nádraží pro rodinku. Opět jsem si tedy přivstal, udělal si báječnou snídani a mazal rovnou k vodě. Tentokrát jsem měl asfaltku mizící pod hladinou jen pro sebe. V poklidu jsem se převlíknul za tuleně a vlezl tam. Bylo chladněji a docela foukalo. Po obloze se honily praky a vypadalo to na déšť. Po břehu přecházeli husím pochodem nějací lidi a koukali na toho blázna ve vodě. Když prošli, jeden se vrátil a toužebně se zahleděl do vody.Zjevně jsem jej inspiroval. Po chvíli váhání se svlíknul a přišel k vodě aby vyzkoušel teplotu. Muselo mu být jasné, že ho sleduju a taky to, že udělal chybku. Nejdřív měl vyzkoušet tu vodu a pak si rozmyslet zda do toho vleze. Viděl jsem do něho jak do hubené kozy. Chlapík zjevně nechtěl "ztratit tvář" když už se svlíknul a když už je ve vodě tamten, zvládnu to taky. No, moc jsem mu to neulehčil. Když už měl vodu po kolena, vykráčel jsem z vody v tom tulením vohozu... Zachoval se jako chlap a vrhnul se do toho. Vdržel ve vodě asi minutu. Když vylezl, prošel kolem mne a vrhl mým směrem odsuzující pohled za "nesportovní" chování, kterého jsem se dopustil použitím neoprenu. No, tak už to chodí. Slunce svítí, nebe je modrý a ženský maj tajemství. Sundal jsem to ze sebe osušil se, vytáhl nějaké jídlo a čuměl do větru, který foukal od hladiny na které vytvořil docela slušné vlny, šplouchající do balvanů zpevňujících cestu. Kousek od břehu se svými plachtami parádila docela velká plachetnice. Vítr jí zdá se přišel vhod a tak křižovala sem a tam. Připadal jsem si jako u moře a bylo mi příjemně.

... odpoledne jsem se přihnal na svinovské nádraží akorát na čas. V dohledu se nevyskytovala žádná zábavná figura. Přesunul jsem se na perón. Slunce svítilo (to je naprosto zásadní!), hlášení se ozvývalo, vlaky odjížděly a přijížděly a ve vzduchu se vznášela typická vůně kovu, pražců, spálené nafty a bylin rostoucích vzadu za poslední kolejí. A pak holky konečně přijely...