Listopad 2013

Vzůru na Šelas

17. listopadu 2013 v 22:11 | MirT
Jeden by ani nevzpomněl, že byl státní svátek - Den boje za svobodu a demokracii. Celé to bylo "kontroverzní" a podivné to je dál. Ale co už. Taková je ta demokracie... a svoboda. Zkusme si v tom najít svoje místo tak nějak... slušně? http://www.youtube.com/watch?v=Ak8o5lSU6xQ

Dnešní neděle byla opravdu krásná, jasno a slunečno a docela teplo. Vyrazili jsme s Radkem a Martinem a přerostlým morčetem na Šelenburk. Probírali jsme tradiční témata a užívali si přírodu. I morče si užívalo přírodu. Co na tom, že to vypadalo jako záchvat :). Kolem zříceniny "Šelasu" jsme jen prošli, upili Martinova čaje a pokračovali lesem dál na východ k bývalému slovanském hradišti Holasiců. Zbylo po něm jen nepatrné terénní zvlnění. Odtud jsme pak scházeli mírně z kopce. Martin chtěl zkusit najít pomník, který tu někde kdysi realizovali a to se nám zalíbilo. V lese jsme narazili na jakýsi výkop. Těžko říct za jakým účelem kdosi vynaložil takové úsilí.

Chvíli jsme se motali lesem, i přerostlé morče se radostně motalo, pomník s růží jsme nakonec našli. Jen růže a nápis "MANUELO". Taže tajemství! :)

Pár minut jsme kolem zevlovali a pak vyšli z lesa na okraj hluboce zoraného pole. Sluníčko fakticky hřálo, na listopad, a tak jsme se na chvíli zdrželi na suché trávě. Velké skývy ornice se mastně leskly a když si člověk zastínil oči mohl proti slunci spatřit jak jsou brázdy propojeny sítí orosených vláken babího léta. Taky jsem se porozhlédl, zda šťastná náhoda nevynesla na hřeben hliněného vlnobití nějaký "artefakt"... nevynesla. Přerostlé morče Koda, Lakotsky přítel, se zatím pokoušela si lehnout hlavou dolů na svažitou mez. Tráva však byla polehlá a hladká srst poskytovala pramalou adhezi, takže neustále sjížděla a legračně sebou mrskala když se stavěla znovu na nohy a naprosto nic nechápala. Jaképak myšlenkové pochody se asi tomu psisku odehrávají v hlavě?

Nazpátek, lesní cestou, jsme dorazili "Ke klišťákovi". Dali jsme si pivo, Radek kofolu, seděli jsme venku, popíjeli, tlachali a byli celkem vzato spokojení. Pak jsme pokračovali ke kostelu na Cvilíně a po schodech dolů. Pod schodama jsme odolali Cvilínce a šli domů na oběd. Bylo půl třetí, nejvyšší čas... http://xj650.rajce.net/Na_Selas jo a Radek se držel a neoslovoval psa, žádného! :)

P.S. Večer, příznačně k tomu dnešnímu svátku státnímu, byl na ČT2 dokument "Ryba smrdí od hlavy" o manipulujících psychopatech, vládcích světa a moci ... na konci svým způsobem potvrdili moji teorii "o nápravě zespoda" tak jsem byl rád :)

Pochoďák

11. listopadu 2013 v 12:53 | MirT
Po úspěšném výšlapu na Český kopec v Polsku minulý týden, jsme se tuto neděli vypravili na 6,5km pochoďák - do cvilínských schodů, mezi lomy na východní straně Cvilína, prošli uličkou U Ovčárny a pokračovali kolem bývalé skládky podél lesa nad letištěm. Po okraji nedávno založeného sadu jsme vyšli na kótu 414. Je odtud pěkný výhled a mezi mladými stromky je pěný nizoučký, měkoučký trávník, a tak se šlo jako po koberci. Z travnatého kopečka se nám nechtělo vracet k silnici k lesu, tak jsme to vzali po "hřebeni" rovnoběžně s polní cestou, přes pole, k letišti. Bylo docela teplo, kupodivu nějak zvlášť nefoukalo - počasí vůbec nepřipomíná polovinu listopadu. Na louce kvetly pampelišky a na strništi heřmánek. U stohu z kulatých balíků slámy jsem Radovi povyprávěl, jak jsem na tomto místě před dvaceti lety plnil práškovací letadlo a o kousek dál převrátil jedné noci umělým hnojivem plně naloženou vlečku do pole a pak ji celý týden ručně nakládal a převážel o 200 metrů dál, blíž k přistávací ploše...


U letiště jsme potkali chlápka co pouštěl jakéhosi dravce - Radek mu řekl, že má pěkného ptáka a divil se, že chlápek mu na takovou pochvalu jen chladně pokývl. Kolikrát si asi tohe musel vyslechnout? Srandovní na tom bylo, že to neměl být vtípek, ale skutečně kompliment chovateli pěknýho ptáka. Taky Radovan "oslovoval" každého čokla, na kterého jsme cestou narazili, zatímco já obezřetně pátral v trávě ať nešlápnu do jejich sraček. Lidi to prostě nesbíraj.

Prošli jsme kolem letiště a vydali se podél zdi do urnového háje, kde jsem Radkovi rozšířil obzory pojmem - rozptylová loučka a existencí "tajemného" Klubu přátel žehu - myslel si, že si dělám srandu. Na hřbitově samá česká jména. Před branou stojí krásný památník padlým z 1. světové s rytířem z terasa, opírajícím se o meč - tady je pro změnu jediné česky vypadající jméno. Vlastně jen příjmení. Tak nevím. Kupodivu tento pomník není v evidenci válečných hrobů a pietních míst. Za pomníkem leželo dopito krabicové, dva rohlíky v pytlíku a nějaké zbytky. Pět metrů od popelnice!

Od domu mých rodičů jsem Radka hodil domů autem. Celý výšlap pomalým tempem i s návštěvou urnového háje trval dvě a půl hodiny a ani nás to nějak neunavilo http://xj650.rajce.idnes.cz/Pochodak_10_11_2013 .