Leden 2014

Co je taky dobré vědět

26. ledna 2014 v 17:50 | MirT
... je také dobré vědět, co je "pluralitní ignorance". Rozhodně to mnohé vysvětluje... a to vysvětlování je v článku zábavně zašmodrchané :)


4 dohody

24. ledna 2014 v 16:13 | MirT
...tady jsou hezky stručně popsány 4 dohody (myšleno čtyři dohody se sebou samým) o kterých pořád mluvím :) Vřele doporučuju k zamyšlení!

... mám v mp3 celé to divadelní představení s Jardou Duškem (učitel Saša Mašlaň z Pelíšků :)) dokonce v minulých Květech psali, že pro velký zájem budou záznam představení promítat v kinech.

Rozhledna Na Skalce

7. ledna 2014 v 13:25 | MirT
Tuto novinku mezi rozhlednami mi nadšeně koncem svátků připomněl Radovan a v zápětí i Járek. Já tu rozhlednu totiž vypustil z povědomí, dokud byla ve fázi "chtěli by postavit". Takže už teda stojí, a není to od nás daleko http://www.silesiatourism.com/www/cz/demo-geocaching/09-rozhledna-na-skalce-serie-cz/ , ale pozor tam kde ukazuje značka v mapě či souřadnice v odkazu ji nenajdete. Je asi o 2 kilometry jinde...

Byla pošmourná sobota, předposlední den vánočního volna. Venku to připomíná spíš jaro a sníh je vidět jen na vrcholku Pradědu. Nálada je taky šedivá, je třeba někam vyrazit. Děti s námi nechtějí a tak s Jituš nasedáme do Stříbrňáka a vyrážíme. Je docela pozdní odpoledne, obloha jako olovo a dohlednost slabá. V tom se dá na rozhledně obdivovat snad jen její konstrukce, ale proč ne. Je nová a ještě jsme ji neviděli. V autě je příjemné teploučko, hraje rádio a děti zůstaly doma... jak příjemné! Jedeme až do Města Albrechtic, kde odbočíme na Žáry - v jedné zatáčce lze skrz holý les vidět jedinou rekonstruovanou budovu bývalého sanatoria, ostatní chátrají podobně jako Jánské Koupele. Silnice do kopce lesem je klikatá a hrbatá, dobře to tu znám. Za chvíli jsme v České Vsi. Vypadá docela upraveně. Asi proto, že domky jsou rekreačními chalupami. Nejspíš všechny. Před šesti lety jsme se tu byli podívat na jeden barák, naštěstí jsme i tehdy měli víc rozumu než nadšení. Dívám se vlevo a vyhlížím starý hřbitov s kapličkou. Je dál od silnice, až za domy a nevede k němu cesta. Chtěl bych se tam podívat, ale je docela pozdě, za hodinu bude tma a to už by jsme z rozhledny viděli prd. Pokud bychom ji tedy vůbec našli. Z kopce za Českou Vsí je pěkný výhled vpravo do údolí a taky zasněžený Praděd se ukazuje v celé kráse...

Na křižovatce v lese jedeme rovně, přes Dlouhou Ves do Jelení. Tady je třeba odbočit na první a nejspíš jediné odbočce doprava. Chvíli jsme se obávali, že vjedeme někomu na dvůr do statku (Belama), ale silnice pokračuje mezi oplocenými pastvinami s několika divočáky vpravo a jeleny, lamou a kamzíkem, nebo co to bylo, vlevo. Chvíli se zdálo, že jsou vyřezaní ze dřeva, ale nakonec se přece pohli. Rozhledna je sice vidět, ale nevedou k ní zatím žádné ukazatele. Ještě dvě zatáčky pustou krajinou a jsme na "návsi" v Horních Holčovicích. U každého domku dřevěná lakovaná deska s názvem chaloupky, na rozcestí informační cedule s fotkami a mezi domky památník obětem Velké války (1. sv.v.), samá německá jména. Jak se tu kdysi těm lidem dařilo? Nejspíš tu uměli žít a možná líp než se to pak dařilo těm, co je tu vystřídali...

Na návsi odbočte doleva a jeďte dokud nedojedete ke kamenitému parkovišti. Rozhledna je nadohled, na kopci asi 300 metrů. Vydejte se po kamení. Pokud netrefíte tu správnou, nejkratší cestu, před vrcholem kopce to jde vzít zkratkou. Začíná se stmívat a my stoupáme po dřevěných schodech nahoru. Jedno varovaní! V okamžiku, kdy se schody začnou zužovat, připomínat spíš žebřík na půdu a mít střídavé výřezy, dejte si pozor na hlavu! Já se majznul až se mi zatmělo o podélný trám podpírající podlahu mezipatří. A byli jsme nahoře...

Docela studeně od severu foukalo. Louky v blížícím se zataženém večeru bez viditelného slunce západu byly okrově špinavé a smutný zimní les připomínal starý odhozený vojenský kabát. Zespoda se k rozhledně drápal velký džíp. Vybral si blbou cestu, ale teréňák je teréňák. Těsně před vrcholem zastavil a řidič šel čůrat, zatímco spolujezdec to vzal zkratkou přímo k rozhledně. Poslouchal jsem jak klučina dusá po schodišti, pak dusot zpomalil, když se schody zúžily a pak to zadunělo - jauvajs! Pokýval jsem na něj účastně hlavou když se objevil nahoře a třel si naražené čelo...

Domů jsme jeli rychle přibývající tmou pomalu a užívali si zvláštní osamělou smutnou krajinu bez živáčka v dohledu. Sjeli jsme až do Karlovic, v Široké Nivě odbočili doleva nahoru a pak zase doleva na Krasov a Radim. Už se těším až se tím směrem vypravím v příhodnějším ročním období na motorce. Je to příjemný cíl v úžasné krajině.